Humor našich předků aneb čemu se lidé smáli v roce 1916

Veselí lidé.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hromadný povzdech »přednostů domácnosti«.

Za hromadu korunek
poživatin unce?
Nu, pak může vycházet
jen to boží — slunce!

U divadelní pokladny při „Prodané“.

(V době chleb-, másl- a jiných „enek“.)
Vrátný: „Pozor, netlačte se —“
Uzenář: „Já mohu! Já mám v kapse ,tlačenku'...“

Pokropený Mopsi:
„Něco na tom je, že lidi říkají: Když pes žere trávu, že prší...!“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

U holiče.

Host: „To už je k nevydržení, jak to pálí! S touhle břitvou jste už jistě oholil aspoň dvacet hostů a teď, když je tupá, mám já si to odstonat —“
„Ale to se ráčíte mýlit, vašnosti —“
„Opakuji, že jste s tou břitvou oholil nejméně dvacet hostů...“
„Neoholil, vašnosti —“
„Oholil!“
„Prosím, neoholil! Vždyť tohle je vůbec moje první holeni. Já jsem klempíř a zastupuji dnes bratra...!“

Na plovárně.

Pan Ulitín stojí ve vodě, jen hlava je mu vidět, a povídá k příteli:
„Víš, jak mi ta voda připadá?“-
„No?“
„Jako moje dluhy! Jsem v ní taky až po krk.“
„Jenže voda tě chladí a z dluhů je ti horko.“

Hubička:
»Jo, jo, milá paní, všecko se kazí. Nic už není tak pravé, poctivé a chutné, jako jindy —“
„Ba! Já to vím nejlepší podle hubiček mého muže...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Z chyb tiskových.

Jménem výboru ženské jednoty podepsány jsou paní předsedkyně a slečna tasemnice.

Z dopisu studenta matce:

„— a před tatínkem schovávej noviny. Je tam každou chvíli, že je kůže dražší a on pak příliš šetří — mou tobolku...“

Drahá škola:
„Jo, jo, milá paní! Školní potřeby stojí dneska moc —“
„Což oni můžou povídat! Mně chodí do školy čtyři děti —“
„Mně jen jedna holka, ale ta chodí do školy kuchařské...
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Pražan, kterého chasníci stloukli, že jim chodil za děvčaty:

„A pak se řekne, že v téhle vsi není nic k dostání...!“

Tlampač k nezaplacení.

Ženich: „Vy chcete pětku za to, že budete o svatbě bavit hosty? To je přece jen trochu mnoho.“
Tlampač: „Ba není! Ono se řekne bavit a bavit! Ale já jim budu povídat takové anekdoty, že se jim bude obracet žaludek a všecko jídlo vám zbude...!“

Na plovárně:
Pán k topící se slečně: „No tak, slečno, chyťte se mojí ruky, rychle —“
Přítel: „Co tě napadá, to ona neudělá! Vždyť vidí, že už máš na ní snubní prsten.“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Móda

„Ještě to jediné se mí líbí u mé ženy, že dbá na můj vkus.“
„Co z toho máš?“
„Moc! Když si chce koupit klobouk, jdu ráno k modistce, vyptám se na ceny, a odpoledne pak ženě vychválím jen ty laciné...“

Praktická.

„Snad si nechceš dělat známost s tím mladíkem, co jde za námi ? Jeho otec byl prý ve vyšetřování —“
„Já vím; pro zdražování potravin. Považ, jaká to musí být bohatá rodina.. “

V restauraci:
„Už dost, pane Doudal? Přece jste si po třetí sklenici dával vždycky ještě zavináče.“
„Jo, ale teď mám zavináče doma. Jenže ten je zavinutý v peřince a stoji hromadu peněz.. .“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Dva rozedraní vagabundi pozorují letící aeroplan:

„Podívej, Vinco, esli pak už nejsme my lidi jako ptáci?“
„Až na to, že na nás peří neroste...“

Dětská logika.

Otec vykládá doma, že při bouřce je člověk nejjistější v peřinách, ježto peří je špatným vodičem elektřiny. Druhý den přišla sedmiletá Mařenka k sousedovům a povídá:
„Náš Jeníček se tolik bojí bouřky.“
„Jeníček? Vždyť jsou mu teprve dva měsíce, ten tomu ještě nerozumí.“
„Ba jo! On musí být pořád v peřince, aby do něho neuhodilo . ..“

Váha:
„Co to děláte, sousede?“
„Vážím prase, ale nemám váhu, tak to dělám takhle. Dokud jsem já těžší, tak prase živím, ale když jsme si rovni, tak ho zapíchnu..."
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Mezi dětmi.

„Poslouchala, Pavlínko, co je to ty pískové lázně?“
„ Jé, to ona neví? To zavedli teď, co je drahé mýdlo a drbou se tam pískem...“