Historie dámského výstřihu a odhaleného dekoltu

O dekoletáži.

Žena starověku se zahalovala, byla-li nucena vystaviti se cizím pohledům.

U Řekyně klasické doby vznikal často značně hluboký výstřih vrchního oděvu z jeho tvaru; pozůstával totiž jen ze čtyřhranné látky, jejíž konce bývaly někdy sešity. Látka se přetáhla přes hlavu, spojila se nad ramenem, upevnila sponkami a zbytečná šířka na prsou a zádech se rozložila v malebné záhyby, při čemž ovšem krk a šíje zůstávaly volny.

O nějakém úmyslném „decolleté“ nemohlo zde býti řeči. To však byl jen domácí oděv. Vyšla-li vznešená Řekyně na ulici, zahalovala se závojem. Podobně odívala se Římanka a žena v ranním středověku. Teprve XIV. století vynalezlo dekoletáž.

Nejdříve odvážily se ženy smělé novoty, zvětšiti poněkud výstřih šatů u krku, ale brzy, zvláště při slavnostech, stával se tento výstřih stále širší a hlubší a v polovici XV. století, kdy přepych v oděvu dosáhl vrcholu, dospělo se ke hranicím možnosti, zvláště ve Francii a v Německu.

Marně kázali nejproslulejší kazatelé proti přepychu v oděvu a různým jeho výstřelkům, marně vydávala města a země krojové řády a protipřepychové zákony. Nadarmo posmívali se velcí satirikové oné doby, evropské krásky všech zemí toho nedbaly.

Skromný čtyřhranný výstřih u krku rozšířil se až k ramenům a na zádech sahal až po pás. S reformací nastal v některých krajích obrat. Nosil se sice také vystřižený oděv, ale výstřih zakrývaly pěkně nabírané nebo z drahých krajek zhotovené vložky. Tento zvyk se ovšem dlouho neudržel.

Třeba jen vzpomenouti obrazů Marie Medicejské a Alžběty anglické. Nestačilo již stavěti na odiv vnady pěkného poprsí, ony ohromné, tuhé límce, jež se ve formě pravého kola týčily za hlavou, musily tvořiti pozadí ke zvýšení dojmu.

V XVII. století holdovaly dekoletovanému oděvu ženy všech zemí. Za vlády Ludvíka XIV. byla vévodkyně Burgundská, když jednoho dne přišla na kázání v upjatém loveckém šatě, s kazatelny pokárána pro „nedbalý oděv“. Odešla z kostela a vrátila se v šatě hluboce vystřiženém. V XVIII. století zůstalo decolleté v módě a sice co nejodvážnější.

S francouzskou revolucí však nastal úplný převrat v ženském oděvu. Široké, nadmuté sukně a ohromné účesy zmizely a s nimi zmizel hluboký, čtyřhranný výstřih. Za to však se nosil empirový oděv se zcela krátkou tailí s rovným a tak hlubokým výstřihem, že na živůtek stačil jen úzký pruh látky.

Po pádu Napoleonově a hrozných válkách, jež otřásly Evropou a do mnohých rodin přinesly chudobu a zármutek, přišla perioda vystřízlivění a spořivosti, ovšem také nevkusu, v níž uzavřený oděv převládal.

Lesk vznešených a dvorních slavností byl arci také v XIX. století povždy zvyšován dekoletáží, zvláště pokud císařovna Eugenie držela ve svých krásných rukou žezlo módy. Podivuhodným způsobem byla také jinak přísně smýšlející anglická královna Viktorie protektorkou dekoletovaného oděvu.

Malá změna nastalo v módě u vycházkových oděvů v posledních letech. Na místo vysokého, pevného límce nastoupil mělčí anebo hlubší výstřih, pokrytý často průhlednou tkaninou, což jest v parných letních dnech zvláště praktické.

Také rukáv jeví chuť ponenáhlu zmizeti a zůstane-li móda na této nastoupené dráze, kdo ví, co všecko ještě uvidíme.