Eiffelova věž a umělci: nenávist, petice za její zbourání, ale i obdiv a věčná inspirace

Eiffelova věž.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Eiffelova věž a umělci.

Úmrtí inž. Eiffela přimělo kronikáře Figara ke vzpomínce, jak se kdysi spisovatelé a výtvarníci s nenávistí dívali na Eiffetovu věž, vyrazivší jako triumf civilisace a technického pokroku nad moře pařížských domů.

Jednoho dne za slavné výstavy r. 1889 odhodlal se i Verlaine, že opustí na nějakou chvíli svou Latinskou čtvrt, aby novou věž spatřil. Najal si tedy drožku, která drobným klusem kodrcala s básníkem k Mariovu poli.

Ale jakmile jen zdáli věž zahlédl, upadl poeta ve svatý hněv. »Kočí,« křičel, »obraťte! obraťte! Jakživ jsem neviděl takovou hrůzu! To je strašné, to je ohavné, to je podlé! Vždyť je to jak svícen, převrácená pochodeň!« A ještě, když už byl dávno zas ve své čtvrti, nemohl se Verlaine uklidnit.

Proti postavení věže se ostatně tehdy sbíraly mezi spisovateli a výtvarníky podpisy a nebylo to málo zvučných jmen, která se pod protestním manifestem octla.

Nová doba změnila poměr umění k Eiffelově věži. Jean Coctean a Giraudoux jí opěvali a ve výtvarnictví si dobyla zcela zvláštního místa. Celník Rousseau ji několikráte umístil na své obrazy a na jeho krásném vlastním portrétu, jejž získala Státní galerie československá, je symbolická Eiffelka rovněž.

Robert Delaunay v předválečných letech nematoval téměř nic jiného než ji, a poválečná generace se k ní znovu s láskou vrací; i na obrazech našeho Šímy se objevuje mohutná konstrukce geniálního inženýra a nešťastného spolupodnikatele Panamy.