Opilec kořalkou před časem stárne, před časem churaví, před časem umírá.

Praví-li někdo, že pití kořalky neškodí pranic, že ono je zdravé, ten lže přímo do hrdla sobě a jiným jako ďábel, když řekl k Evě: »Nikoliv nezemřete, budete-li ze zapovězeného stromu jisti, a budete jako Bůh!« Je-li kořala neškodná, zdravá, proč pak ji neužívají ti, kteří ji pálí, vyrábějí?

Za dávných dob připravovali prý Vlaši velmi prudký jed, jenž sloul aqua toffana a vyhlížel jako čistá vodička. Spoutali prý člověka a tak dlouho jej lehtali, až bolestí a vztekem z úst mu pěny tekly; tyto pěny pak zachytili a smísili s jiným jedem.

Této jedovaté tekutiny upotřebili, kdykolivěk člověka chtěli ze světa zprovoditi. Dávali ji jemu v dávkách menších neb větších, takže buď teprve až za několik měsícův aneb teprve za rok neb za několik let pozvolně chřadl až dokonal.

Je-li pověst ta pravdivá, nevím; ale tolik mohu tvrditi, že kořala je skutečná aqua toffana, t. j. jed pomalu účinkující, jenž život sežírá a podkopává. Otroci kořaly jsou náchylnější k onemocnění, ku sestárnutí, k vysílení a zachvátila-li je nemoc, podlehají jí snáze než ostatní lidé.*)

*) Slabá kořalka obsahuje 33—40 proc., silnější až 60 proc. ano i 80—90 proc. lihu (jedu) a ostatní součástka kořalky jest voda; kořalka je smíšenina vody a lihu.

Pouští-li mlynář vodu na kola tak prudce, že se otáčejí oběhem nejrychlejším, jde ovšem všechno hbitě za šramotu živého i veselého. Avšak právě to jest nejlepším prostředkem ku zkažení a úplnému zničení strojů a celého mlýna.

A tak se to má i s lidským tělem. Čím častěji, čím více prudkých nápojů do něho leješ, tím rychleji a prudčeji obíhá krev v těle (o tom tě přesvědčí ohmatání tepny), tím více vnitřnosti a čivy se rozdrážďují, tím více béře zkázu důmyslně zdělané ústrojí tělesné vnitř i zevnitř, až úplně se zastaví úmrtím.

Zkušenost nasvědčuje té nezvratné pravdě, že pijan koraly dříve umírá, než by byl zemřel, kdyby jí nepil. Kdo jinému kořalu dává piti, připravuje mu předčasnou smrt.

— V Horních Němčících seděl nádenník Jan Nerad v hospodě a popíjel tu »šedou«. Do hospody přišel čtyřletý chlapec Karel Vítů, jemuž Nerad tolik kořaly dal piti, že hošík v bezvědomí klesl na zem a ač lékařská pomoc byla po ruce, den na to zemřel (»Hlas« č. 122. z r. 1901.)

— V Dětřichově oběsil se V. Oderský, 30letý rolník, jenž byl oddán pití kořaly; v opilosti si hodil smyčku na krk. (»Hlas« č. 32. z r. 1902.)

— Dne 7. února 1902 nalezen byl výměnkář Jan Virtl z Marýše (okres Dačický) oběšený; Virtl byl oddán silně pití kořaly. (»Hlas« č. 35. z r. 1902.)

— Dne 3. dubna t. r. oběsil se v Místku 241etý dělník Ant. Paluzga, nemoha už snášeti trpkých domácích výstupů denních se ženou svou, pití kořalky oddanou. Když jí smrt manželova oznámena byla, měla z toho nemalou radost. (Hlas č. 81. z r. 1901.)

Kdož sečte všechny samovraždy pro kořalu spáchané! Není pochybnosti, že by tisíce a tisíce lidí ještě dnes žilo, kdyby nebylo kořaly; tať je pravým ohařem smrti; ona štve a nahání celé davy lidí do jejích tenat a do jisté rány.

Mnozí milovníci kořaly doznavše strašných následků kořaly na sobě a jiných, na dobro se jí zřekli; sami vyznali, a bylo to také na nich pozorovati, že jim jest, jakoby o deset let omládli na síle, na vzezření a všeobecném blahu.