Hostina.
Obraz namaloval Charles Green v roce 1896.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Hostiny za starých zlatých časů.

Jest to svatá pravda, že lidé dnes již nedovedou tak důkladně se najíst jako druhdy. A dle toho také vypadají dnešní hostiny.

Druhdy stolovalo se třeba více než půl dne a vystřídalo se na stolech dvacet i více mis a — kdo již nemohl, vyšel ven, polehtal se pírkem v krku, a — za chvilku jedl zas dále.

Pěkným dokladem zdatnosti lidí dřívějších věků jsou účty hostiny, již dával roku 1470 nový arcibiskup v Yorku (v Anglii) šlechtě a duchovenstvu své diecése.

V účtech této hostiny nacházíme 80 tučných volů — přišla-li jich na stoly jen čtvrtina, a ostatní se cestou ztratili, je to slušná »porce« masa, povážíme-li, že spotřebováno bylo vedle toho: 300 telat, 300 vepřů, 3.000 hus, tolikéž kapounů, 4.000 kachen, 2.000 slepic, 4.000 tetřevů, 4 želvy, 300 štik, 1.000 mis huspeniny a celá řada menších položek.

To vše je historicky zjištěno, což nutno opakovati. Pokrmy tyto připravilo 970 kuchařů pod dozorem 62 hofmistrů a za pomoci celé armády kuchtíků. Podivilo jest, že se při tom všem vypilo jen 300 sudů piva a 104 sudy vína. Ovšem, tehdy bývaly i sudy větší.

Vysvětliti se to dá kromě »dvojité křídy« kuchařů, hofmistrů i dodavatelů tím, že tehdy bývalo zvykem »vázati« všem, i vznešeným hostům důkladné výslužky, jiným posílalo se jídlo do domů, a tak se mnoho rozneslo v mísách i po kapsách. A pivo i víno ovšem nemohli si hosté odnášeti jinak, než »pod čepicí«.