Melancholie.

Melancholie je chorobou pozdního stáří. Jeví se smutnou náladou, šálením smyslů, blouzněním, nepokojem (mnohdy i nehybností) a všeobecnou poruchou tělesnou.

Choroba se vyvinuje velmi rychle. Obyčejně se jeví chorobnou kajícností: mnohdy malicherností a p. Nemocní myslí, že nejsou hodní své rodiny a života: malicherné události uplyntilého života, považuji za velké hříchy a zločiny. Bůh je opustil, a ďábel na ně čeká.

I jinak se bojí trestu za svoje domnělé hříchy, viději šibenici, kata, sekeru, žádají jed, tvrdí, že k nim promlouvají tajemné hlasy aby si sáhli na život.

Časté záchvaty strachu je pronásledují tísnivý pocit (nejčastěji v krajině srdeční) je trýzni: jsou nečinní a ku všemu okolí lhostejní, málo jedí, a hubení: spánek je špatný.

Mnohdy se dopouštějí pod vlivem chorobných představ násilí.

Od počátku onemocnění se symptomy choroby stupňují a pak opět rychle klesají. Celkem trvá onemocnění dva až čtyři měsíce, leč i léta.

Úplné vyléčení stává jen asi u poloviny případů: ostatně zbytek chronického stavu melancholie zůstává povždy, anebo se dostavují srdeční slabosti, aneb v důsledcích jiné přistoupivší nemoci. Mnoho melancholiků končí sebevraždou.

Odporučuje s v každém případě ošetřování v ústavech, kde se jedině docílí nutného klidu a ochrany proti sebevraždě. Opouštěti ústav předčasně, je nebezpečno, poněvadž se choroba zhoršuje. Léčení ovšem náleží do rukou zkušeného lékaře nervových nemocí.