Motocykl jako vojenská sanitka

Všichni dnes již známe zvláštní postranní vozík, t. zv. side-car, malou karoserii, upravenou na boku motocyklu a podepřenou jediným kolem. Došlo se k němu vzrůstající oblibou motocyklů, s níž rostla též snaha zvýšiti jeho ložnost a dopravovati jím větší počet cestujících nebo menší náklady. Přes to, že v poslední době jsou motocykly s postranními vozíky ve většině případů nahrazovány malými automobily, přece jen uhájily si své postavení v mnohých oborech, kde se jejich účelnost velmi dobře osvědčila. Nemluvíme-li ani o sportu, zůstal side-car výborným dopravním a pomocným prostředkem ve službách policejních, sanitních, hasičských, vojenských, záchranných, k dopravování menších obchodních dodávek; někde slouží i jako malá pouliční drožka atd.

Malé automobilní vozíky nemají často žádanou pevnost, vytrvalost a výkonnost, jakou skýtá silnější motocykl, jejich obsluha i řízení jest obtížnější, jsou mnohem více vázány upravenými cestami, spotřebují více pohonných látek a i jejich garážování jest nákladnější. Z těchto důvodů a ještě z mnoha jiných zachovávají si motocykly s postranním vozíkem svoji výhodnost pro četné dopravní obory, jak byly výše uvedeny.

V poslední době přibylo k nim další zajímavé řešení, jež proniklo na loňské zdravotnické výstavě v Paříži tak, že získalo zlatou medalii. Je to ambulanční přívěsný vozík pro rychlou dopravu nemocných nebo raněných; jeho výstavba je dobře patrna z obázku.

Bylo použito normálního motocyklu René Gillettova o výkonnosti 6 k. s. s dvojválcovým motorem a s třírychlostní převodovou skřínkou, tedy typu, jehož se ve francouzské armádě všeobecně upotřebí. Válce jsou spojeny do tvaru »V«, pohon zadního kola děje se řetězem; benzinová nádržka má obsah 12l, olejová 4l. Kola jsou vzájemně výměnná a lze je velice rychle i snadno snímati; brzdy jsou dvě: jedna ruční, druhá nožní. Chassis vozíku a jeho zavěšení je řešení velmi účelně se zvláštním zřetelem na stabilitu stroje a na možnost jeho správného zrychlování i na špatných cestách. Na chassis jest přišroubována velmi pohodlná karoserie, uzavřená na zadním konci dvířky, po obou stranách pak nízkými dlouhými okénky z mléčného skla, jež lze posouvati za účelem větrání. Korba jest uvnitř natřena bíle, na vrchu známou zelenohnědou polní barvou.

Raněný jest uložen na měkce vycpaném a pohyblivě vypruženém rámu, odpovídajícím všem lékařským požadavkům při dopravě. Kostra rámu je konstruována z duraluminových výztuh a příček, aby se zajistila dostatečná pevnost při značné lehkosti, a je potažena snimatelným potahem z jemného drátěného pletiva, takže celek váží toliko 7 kg.

Popsané vozidlo jest určeno především pro účely vojenské, avšak lze ho s výhodou použiti pro všechny obory sanitní i pro civilní službu. Tak na př. hodí se pro záchranné stanice, nemocnice a jiné podobné ústavy, kde je třeba rychlé a bezpečné dopravy raněných nebo nemocných osob.

Je však ještě jiné stejně důležité pole působnosti takového postranního vozíku; vzpomeňme jen na malá, velmi výkonná motorová čerpadla, hodící se výborně pro rychlou pomoc při menších požárech, na zvláštní pojízdné dílničky svářecí pro pouliční nutné opravy v městech, na motocyklové bezpečnostní hlídky atd. Je vidno, že použití motocyklu s postranním vozíkem se časem rozšíří ještě na mnohé obory dopravní a všeobecně užitkové, o jakých se nám dnes ještě ani nezdá.