Napoleon a Polska
Sto let je tomu, co celý svět chvěl se mocí a slávou velikého Bonaparta, pozdějšího císaře Napoleona I., jenž vítězství svá rozestřel po všech třech pevninách »starého světa«, v Evropě od smavé Italie přes Alpy věčným sněhem pokryté, pláněmi Německa a Rakouska až po břehy Moravy a Visly, od břehu slunného Manzanaresu ve Španělích až po nehostinné roviny Ruska a Kreml moskevský, v Africe Egyptem s obvodím Nilu, v Asii po palčivých písčinách Syrie.
Ze všech národů evropských mimo krajany jeho Francouze nejvěrnějšími zůstali mu Poláci, tvoříce všady přední voje jeho armády a vydáni jsouce námahám nejtěžším. Kolik tisíc jich složilo své údy v Egyptě i ve Španělích, v Syrii i na Rusi, u Lipska i při posledních bojích ve Francii!
Doufaliť od počátku až do poslední chvíle, že Napoleon mocnou rukou svou zasáhne do osudu jejich vlasti a že Polsce, nedávným »dělením« Ruska, Rakouska a Pruska na tři díly roztržené a porobené, vrátí samostatnost a učiní z ní nový stát, ať republiku, ať monarchii.
Ale »veliký Kors« ani z daleka na to nepomýšlel. Jemu byli Poláci, zaslepeni jeho vítězoslávou a nadšeni možností svojí svobody, pouhým prostředkem k dosažení vlastních účelů — ano on upíral Polákům právo a všecky schopnosti tvořiti národ a stát samostatný.
Jednotlivých Poláků ovšem si vážil a svěřoval jim i nejdůležitější hodnosti úřadní i vojenské. Ale celá Polska byla mu pouhým směšným snem, jejž do skutečnosti uvésti nestojí za to ...
A tak Poláci, kteří do poslední chvíle věrně při něm stáli a životy své pro něj nasazovali, doznali odvděku nejčernějšího. Blaze bylo těm, kteří ze svého klamu neprocitli a se jménem »Polska«, »ojczizna« umírali na bojištích vítězného Napoleona.
témata článku:
Diskuze k článku „Jak Napoleon zradil Polsko a své nejvěrnější bojovníky“