Nenechávejme dítě spáti s osobou druhou.

Mnoho již bylo psáno o tom, že děti nemají spáti s rodiči neb staršími sourozenci, však rady té ne všude dbáno, že na škodlivost toho často již bylo poukázáno.

Čím mladší je člověk, tím větší je jeho zásoba životní síly; dítě zcela přirozeně musí míti větší životní energii než dospělejší. Spí-li oba spolu na jedné posteli, nastává v noci mezi oběma těly pokožkou jakási výměna látek.

Toto vydáváni životní síly se strany dítěte, která mu nejen nahražena býti nemůže, ale místo ní dítě ještě špatné látky přijímá, má za následek, že dítě při probuzení je unavené, nevyspalé.

Neodstraní-li se tato škodlivá příčina, bere organismus dětský časem velikých ztrát a ve vývinu svém značně se pozdrží. Bledé vzezření, matné tahy v obličeji a nepřirozená nervová podrážděnost a z toho vzniklé opozdění ve vývinu tělesném i duševním jsou přečasto následkem toho, že rodiče nenechají dítky spáti samotny. A pak se diví, že jim dítky nerostou, vodí je od jednoho lékaře k druhému — ovšem marně.

Pokud neodstraní se pravá příčina, jež zdravotní stav dítěte poškozuje, jsou marny všechny snahy vedoucí k tomu, aby dítě bylo zdravé, silné, plné života.

Že skutečně dvě vedle sebe ležící těla vlastnosti své navzájem vyměňují, můžeme již na neživých předmětech pozorovati. Položíme-li horký a studený kus železa vedle sebe, shledáme v brzku, že horký kus něco ze svého tepla vydal druhému, že se ochladil a naopak že tedy vlastnosti své oba kusy částečně vyměnily.

A je-li vidna taková výměna u neživých těles, v jakém stupni a s jakou intensitou musí se díti u dvou těl živoucích !