Anglické dělostřelectvo.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Barva děl.

Z Anglie sdělují zajímavou novinku, která opětně ukazuje, jak možno prakticky využit čistě přírodovědecká pozorování.

Jak zřejmo, nutno pečovat u děl a muničních vozů o to, aby je následkem jejich barvy neb lesku nemohl nepřítel pomocí dalekohledu tak snadno rozeznat při ohledávání terrainu. Proto se už ode dávna nenechává hlavním děl a ručnic jich původní kovový lesk, nýbrž leptají se, brunují neb natírají barvou dle možnosti šedou neb hnědou. Leč i tyto barvy samy o sobě zajisté nenápadné stávají se nápadnými, jakmile pokrývají větší plochu, jmenovitě je-li barva terrainu komplementární oné barvě ocelové hlavně.

Jistý anglický dělostřelecký důstojník — důstojníci v Anglii se patrně zabývají též vážnějšími věcmi než pouhou zábavou — přišel na myšlenku, že by bylo možno děla a vozy pro dopravu střeliva učinit méně nápadnými tím, že by se opatřily pruhovaným nátěrem tří základních barev, žluté, modré a červené.

A pokusy konané s materialem takto pomalovaným v Aldershot-u ukázaly pak skutečně správnost tohoto nápadu. Oddíly vojska, které byly vyslány, aby vyhledaly děla takto pomalovaná, jež stála v poli nekrytá, nalezly je velmi ztěžka a obyčejně teprve, když se k nim přiblížily již až na vzdálenost 1 km.

Budiž při této příležitosti vzpomenuto, že skotští horalé — highlanders — chodí i na lov ve svém světoznámém pestře čtverečkovaném národním kroji, aniž by jeho pestrou barvou poplašili zvěř na lovu na číhané.

I ve přírodě se nalézají nad míru pestré směsice barev, které právě proto nejsou nápadné, neboť na nějakou vzdálenost splývají všechny ty barvy v jakousi neurčitou a nenápadnou šeď. Nápadné — neboť velmi vzácné — jsou ve přírodě právě jen větší jednobarevné plochy.