Pražanky na trhu.

Pražské trhy

Venkovanky závidí velkoměšťkám steré výhody, které Praha poskytuje. Ale jakmile se na svět rozesměje jaro, vkrádá se trochu závisti zase do srdcí Pražanek a ony s lítostí vzpomínají na rozkvetlé sady přímo před okny malých domečků, na keře a květy po lukách a stráních rozseté.

Pražanky na trhu.

Samy, nemajíce jarní dekorace bohaté přírody, krášlí své příbytky, ztracené v šedi vysokých, nevlídných činžáků a úzkých ulic alespoň skrovnými vě- tévkami venkovské zeleni a zastavují se na cestě z nákupu na Uhelném trhu a sním sousedících ulicích, aby si za nějakou korunku koupily trochu květu pro své temné pokojíky. Bodré prodavačky, většinou venkovanky, mají ve svých ošatkách vyloženo kus venkovského jara, a veselou tváří, přívětivým slovem doporučují své vonné, krásné zboží.

Kus dále kralují zase nad ošatkami žlutých pomerančů a velikých karfiolů jejich neméně hodné sousedky, jejichž zboží se těší rovněž značnému zájmu kupujících. Pražské květinářky, ovocnářky a ostatní trhovkyně jsou svérázným, dobrým nárůdkem. Poctivě si ten svůj denní chlebíček vydělávají a ani největší zima a mráz nepřipraví je o charakteristickou vlastnost: dobrý humor, výbornou vyřídilku a přívětivou ochotu. Ale ublížit si nedají, neboť mimo jiné jsou i národem nad jiné energickým.

Pražské květinářky, zelenářky a ovocnářky jsou tak typickými figurkami, že by bylo těžko si bez nich naše ulice představit. Nejsou to mladé dívčiny, které v cizině nabízejí květy kolemjdoucím — u nás je toto odvětví obchodu vyjí raženo ženám věku usedlejšího.