Na výlet!

Pražané netěší se příliš velké přízni u svých „zabranských“ sousedu. V nedělní jitro připravují se již hajní okolních lesů k velkým půtkám s výletníky. Ale těžko chránili přírodu proti těmto mrakům lidí bujných, již jak hejna jepic kol světla, rojí se okolo lesíčků a tam zapadají k celodennímu pobytu. Pole, luka ba i pusté stráně, na nichž živoří třešně, vše jimi obsazeno.

Květ chrpy, koukol nebo vlčí mák sebe ukrytější v žitništi jsou vyhledány a pak úzké stezky vystlané pošlapaným obilím odbočují se všech cest až do středu polí.

Pražan v neděli vyhýbá se ostentativně městským sadům. Nenávidí od jakživa cesty posypané říčním pískem. Nejraděj uložil by tělíčko své do úzkostlivě vypěstovaného trávníku, tak hebounkého jak aksamit...

Nu však tam „za branou“ snad přece dosud nějaké místečko nehledané, kde ve vysoké trávě pohoví si, „okusí přírodu“ v pravém slova smyslu. Rozžmolí mladé výhonky jehličnatých stromků mezi prsty, aby užil lesní vůně, vyssaje z květů různých šťávy i stebla trávy, klas pšeniční, žaludy, šťovík okusí.

Do kůry stromu, pod nímž se mu tak dobře vedlo, vryje kapesním nožem jméno své i svých milých. Oškube loubí, z něhož zrobí si šerpy pomocí jehličího a najde-li pryskyřici na pni stromů, zapálí ji k všeobecnému gaudiu výletníků, kteří na taký laciný ohňostroj vždy rádi popatří.

Kytici, co možná objemnou odnáší si téměř každá dáma z výletu. Kde ty spousty květů v našem suchopárném okolí vynašly, je nepochopitelné.

Nejsmutnější pohled skytá bývalá obora Hvězda. Stromy tamnější uvykly stoletému moření a násilí; zdánlivě není jejich vzrůst dotčen, ale po květině není tam stopy, jen bídná tráva, zdupaná, zkálená...

Neděli jak neděli usedají jisté rodiny na určitá místa, pod určité stromy, jichž kmeny jsou schopny nahraditi široký lenoch židle nebo aspoň unésti houpačku. Zde odloží vše, co člověka tísní. Ženy a dívky uloží v bezpečí svůj svrchní šat, své šněrovačky, obuv.

Muži chodí v ponožkách ba svlékají namnoze i vesty. Pro pivo chodí do okolních hospod a tajně vnášejí je do obory, kde je restaurace drahá pro tyto třídy výletníků. Jídla zásoby přineseny z domova. Obyčejně husa je nejznamenitější pochoutkou gourmandů ze všech pražských kvartýrů.

V stínu několika slunečníků a šátků rozvěšených po větvích odpočívají pak muži a starší ženy. Tento krátký odpolední spánek je vrcholem požitků pražského výletníka.

Pak buď vaří se káva na rychlovaru nebo dámy odcházejí do některé blízké restaurace ponechávajíce muže u tábořiště. Muži zatím bud všímají si karet, nebo holdují pití. Vlastně je stinnou stránkou všech pražských výletů, že tito lidé množstvím spotřebovaného alkoholu ničí účinky svěžího vzduchu.

Ve Hvězdě na štěstí postaráno je o dostatek dobré vody a lze zříti mládež pilně docházeti pro tento osvěžující prostředek, který Maršnerovým bonbonem dostává lahodné příchuti.