Orlík nad Vltavou.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Orlík na Vltavou

Vítěz Lipský, znovubudovatel Orlíku, jehož srdce uschováno je v tamní gotické kapli, rozhodl prý se pro památné zříceniny z té příčiny, že s výšin jejich spatřiti lze jedině půdu panství Švarcenberského.

Jak rozuměli tehdá rekonstrukcím gotických tvrzí, svědčí tento lovčí zámek nadvltavský, jehož cimbuří připomíná na fantastické hradby — lepenkových jeslí!

Podivné jsou tyhle zámky Švarcenberské svou tudorskou gótikou anglickou a cizáctvím čišícím ze všech koutů budov strmících nad českou řekou, v kraji ryze českém! Ten nezrcadlí se v nich jako Porýnsko v novopečených hradech vroubících posvátný Němců tok! Tu poznáváme celou naši ubohost — cenu historické šlechty pro naše kulturní snažení.

Nad Rýnem freska, skulptury a jiné výtvory německého umění zdobí sídla šlechtická. Tam vše připomíná nám pyšnou Germanii střehoucí žárlivě rázovitost požehnaných niv — u nás nechutné anglické imitace, výtvory německých umělců! „Knížata Orlická vykouzlila tu z tiché, klidné, namnoze nehostinné a skalisté krajiny opravdový ,ráj světa‘ “ čtu v jednom popise nadvltavského hrádku; měla raději vytvořiti ,ráj český‘!

Krajina plná romantiky, uprostřed Čech neznámá, vyrovná se předc t. zv. „saskému Švýcarsku“, předčí jej svou nedotknutelností, svým panenstvím. Tam velkoněmectví manifestované prapory a nápisy — tu nádherný klid přírody uprostřed velkolepých hvozdů.

Ale o tom všem Pražák neví, bezmyšlenkovitě zajíždí k saským hranicím, snese potupu, jen když může poslat pohlednici — z ciziny.