Jak se v minulosti pralo prádlo? (PR)

článek je inzerce, nejde o historický text
V dnešní době automatických praček si už ani neuvědomujeme, jak náročné bylo kdysi dávno praní prádla. Pojďme si připomenout, jak se před 60 a více lety pralo v domácnostech našich předků.


Které prací prostředky se v minulosti používaly?

Ještě před masivním rozšířením saponátových pracích prostředků se dříve jako hlavní prací prostředek používalo mýdlo.

Mýdla se dělila podle obsahu mastných kyselin na:

jádrové mýdlo (62 %) - k praní běžného prádla,
terpentýnové mýdlo (62 %) - pro praní mastnějších oděvů,
jádrové mýdlo s jelenem (68 %) - vyšší prací schopnost oproti jádrovému mýdlu,
mýdlové vločky (80 %) - rozpouštějí se dobře i ve vlažné vodě, proto se hodí i pro choulostivějších látek (hedvábí a další jemné látky),
mazlavé mýdlo (40 %) - draselné mýdlo, používalo se dříve jako namáčecí prostředek.

Mýdla měla tu nevýhodu, že v tvrdé vodě se srážela, takže bylo nutné vodu před praním změkčovat buď převařením, nebo ještě lépe přidáním sody.

K praní černých hedvábných a vlněných látek se dříve používaly přípravky z hovězí žluče, buď přímo z čerstvé žluče z jatek nebo ze sušené žluče, později se používala k praní tzv. žlučová mýdla, tedy mýdla s přídavkem žluči. Mimochodem velmi oblíbená jsou i dnes pro svoji schopnost čistit většinu skvrn organického původu.

Tehdejší saponátové prací prostředky byly dostupné pod názvy Persapon, Prací rychlík nebo Synton. Vyznačovaly se oproti mýdlům lepšími pracími schopnostmi i při nižších teplotách vody a stálostí ve tvrdé vodě (mýdla se v tvrdé vodě srážejí).

Kterými pomůckami pro praní prádla byly domácnosti vybaveny?

Ještě před zavedením ručních, elektrických a později automatických praček se pro vlastní praní využívaly dřevěné necky.

Pro namáčení prádla před vlastním praním sloužila namáčecí vanička.

Ke změkčení vody pro přípravu pracího roztoku byly připraveny kbelíky.

K vyváření prádla sloužil kotel nebo větší vyvářecí hrnec.

K vlastnímu praní pak sloužila valcha bez ostrých hran, aby se prádlo neponičilo. První valchy byly dřevěné, později se začalo k výrobě používat sklo, ocelový plech nebo porcelán, sám jsem doma na půdě našel staré kamenné valchy.

K promačkání a uvolnění špíny při máchání sloužil gumový zvon, který se používá pro uvolnění odpadů v umývadlech a vanách.

Dalšími pomůckami byly kartáče s měkkými štětinami (z koňské žíně či přírodních vláken), dřevěné vařečky pro vytahování a obracení prádla při vyvařování.

Pro sušení prádla se pak využívaly šňůry na prádlo a kolíčky s ocelovým nerezavějícím perem.


Příprava před praním (dělení podle typu prádla)

Před desítkami let nebyly syntetické materiály pro výrobu oděvů tak rozšířené. Používaly se tradiční materiály přírodního původu jako bavlna, len, vlna, přírodní hedvábí, které ovšem měly jiné prací podmínky.

Proto bylo potřeba před praním třídit oblečení do následujících tří skupin podle typu použitého pracího prostředku, teploty pracího roztoku a také stálobarevnosti.

Skupina prádla A - možná vyvářka

Patřilo sem bílé a hrubé prádlo, v menší míře i některé barevné prádlo, které sneslo vyvářku.

Z materiálu zejména bavlněné a lněné prádlo.

Podle použití sem patřilo ložní povlečení, bílé spodní prádlo, stolní prostírání, ručníky, kapesníky, pracovní bílé pláště, některé druhy košil, pracovní oděvy, montérky.

Skupina prádla B - dalo se prát v horké vodě

Tvořilo ji barevné prádlo, které nesneslo vyvářku, ale mohlo se prát v horké vodě.

Šlo hlavně o barevné spodní prádlo, ložní povlečení, stolní prostírání, pyžama, záclony.

Dle materiálu převažovalo bavlna nebo buničinová vlna.

Skupina prádla C - praní pouze ve vlažné či studené vodě Patřilo sem jemné prádlo, které šlo prát pouze ve vlažné či studené vodě.

Jednalo se zejména o jemné dámské prádlo, hedvábné šaty, sukně, halenky, šály, dámské punčochy, hedvábné košile, dále pletené oděvy jako svetry, pulovery, pletené dětské prádlo, krajkové záclony.

Podle druhu materiálu jde oděvy z přírodního či umělého hedvábí, vlny nebo ze směsi těchto materiálů.

Zvláštní podskupinu tvořily pak oděvy nestálobarevné, které se praly v lázni s přídavkem kyseliny octové (používal se bílý/světlý ocet) nebo kuchyňské soli, které ustalují barvu.

Prádlo skupiny A dobře snášelo i silně alkalické prací roztoky, prádlo skupiny B bylo třeba prát v lázni s menším přídavkem sody, skupina C pak alkalické roztoky vyloženě nesnesla.


Jak probíhalo praní prádla?

Praní prádla skupiny A - sneslo vyvářku

Připomínám, že se jednalo převážně o bílé a hrubé prádlo, které bylo možné vyvářet.

Namáčení prádla skupiny A

Před ručním praním prádla a zejména před vyvařování prádla skupiny A se provádělo ještě jeho namáčení, které napomáhalo uvolnění špíny.

Při praní v pračkách saponátovými pracími prostředky nebylo namáčení nutné.

Dříve se namáčelo v roztocích práškové či krystalové sody, dávkovalo se 5 až 10 gramů na litr vody. Později se začaly používat namáčecí přípravky.

Namáčecí lázeň nesměla být z příliš horké vody, vodu bylo potřeba před rozpuštěním sody změkčit.

Doba namáčení se volila dle míry zašpinění prádla, obvykle 5-6 hodin, nejšpinavější prádlo se namáčelo i přes noc, případně se namáčelo dvakrát vždy s novou namáčecí lázní.

K uvolnění špíny se občas prádlo promačkalo gumovým zvonem.

Po namáčení pak následovalo ruční praní.

Vyváření prádla skupiny A

Namočené prádlo se lehce vyždímalo, skvrny a špinavá místa se namydlila, prádlo se vložilo do vyvařovacího hrnce či do kotle a zalilo se pracím roztokem o teplotě asi 50 °C.

Prací roztok se vytvořil rozpuštěním jádrového nebo terpentýnového mýdla ve vodě změkčené převařením nebo ještě lépe sodou. Dávkovalo se cca 5 až 10 g na litr vody.

Prací účinek se u více zamaštěného prádla zvyšoval přidáním sody.

Roztok s vloženým prádlem se poté přivedl pozvolně k varu.

Běžné bílé prádlo skupiny A se vyvářelo 10 minut, hrubé a více špinavé prádlo až 20 minut. Lněné prádlo se nevyvářelo, voda se pouze přivedla na okraj teploty varu.

Prádlo se po vyvaření vyjmulo z kotle nebo hrnce plochým koncem dřevěné vařečky.

Po vyvářce se prádlo přeneslo do dřevěných necek, kde se špinavější místa přemydlila a přeprala na valše nebo měkkým kartáčem.

Máchání prádla skupiny A

Po vyprání v neckách se prádlo muselo vymáchat celkem 3x.

První máchání probíhalo ještě v horké vodě, druhé máchání ve vlažné změkčené vodě a poslední máchání už ve studené nezměkčené vodě.

Praní prádla skupiny B - mohlo se prát v horké vodě

Prádlo skupiny B tvořilo prádlo stálobarevné, které sneslo praní i v horké vodě.

Namáčení prádla skupiny B

Namáčení probíhalo kratší dobu, cca 3 hodiny a to v chladné vodě s namáčecím práškem.

Ruční praní prádla skupiny B

V horké změkčené vodě se rozpustilo přibližně 40 až 60 gramů jádrového mýdla na 10 litrů vody. Soda už se nepřidávala.

Prádlo se poté v prací lázni přepíralo na valše, manžety a límce košil se namydlili a kartáčovaly kartáčem s měkkými štětinami.

Máchání prádla skupiny B

Vyprané prádlo se máchalo nejprve ve změkčené vlažné vodě, poté několikrát v chladné vodě. Do posledního máchání se přidávalo trocha octa pro osvěžení barev.

Praní prádla skupiny C - pralo se ve vlažné nebo studené vodě

Do skupiny C patřilo jemné prádlo z hedvábí a vlny.

Namáčení jemného prádla většinou nebylo potřeba.

Ruční praní prádla skupiny C

K vytvoření prací lázně se používalo pouze neutrální (ne alkalické) mýdlo, později se užívaly saponátové přípravky.

Voda byla změkčená a vlažná, nikdy ne teplá nebo dokonce horká. U saponátových přípravků nebylo nutné vodu změkčovat.

Při praní se nesmělo prádlo příliš mnout nebo drhnout, pralo se pouze jemným promačkáváním.

Máchání prádla skupiny C

Po vyprání se prádlo máchalo pouze ve vlažné vodě a to několikrát.

Po vymáchání se prádlo neždímalo, pouze se vymačkala voda.

Vlněné prádlo se někdy mohlo srazit, proto se po vymáchání vytahovalo na původní velikost.


Čištění skvrn na textiliích

Pro čištění skvrn platily v minulosti prakticky totožné zásady jako v současnosti.


1. Skvrny se čistily buď za sucha pomocí rozpouštědel nebo za mokra vodnými roztoky. V domácnostech bylo většinou čištění pomoci rozpouštědel obtížné (riziko vdechnutí těkavých látek), proto se suché čištění provádělo v čistírnách oděvů.
2. Před čištěním skvrny bylo důležité poznat původ skvrny a také materiál, který chceme čistit. Podle toho byl vybrán čistící prostředek a způsob čištění, aby nedošlo k poškození materiálu
3. U barevných textilií se nejprve provedla zkouška stálobarevnosti materiálu.
4. Snadněji se čistily čerstvé, ještě nezaschlé skvrny, než skvrny staré.
5. U bílého prádla se některé skvrny odstraňovaly bělením. U barevného prádla samozřejmě toto možné nebylo nebo jen s nejvyšší opatrností.

NÁŠ TIP: Spoustu takových starých (ale samozřejmě i nových) rad a návodů na čištění skvrn z oblečení, koberců nebo sedaček najdete na webu JakČistit.cz.

Na webu kromě stovek návodů a tipů na čištění skvrn najdete i užitečná doporučení pro:

čištění koberců,
ruční čištění čalounění,
čištění kůže nebo
čištění interiéru auta.




Článek není historický text a informace v něm uvedené nemusí vyjadřovat názory redakce.


datum vydání:
7. března 2018


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.