Luigi Galvani - žabí stehýnka a objev fluidu životního

Luigi Galvani.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Luigi Galvani.

Kdyby rod žabí měl svých kulturně-historických dějin, jméno Galvaniho tvořilo by mezník, naznačující novou epochu. Různé však pocity zmocňují se historika, uvažuje-li, za jakých poměrů stal se muž onen zakladatelem nauky, která podnes zove se dle něho — galvanismem.

Nelze upříti Galvanimu uznání, ale trapně působí vzpomínka na odpor, s jakým Galvani stavěl se oproti argumentaci přesné vědy, která přivésti měla světlo do nového objevu a jejíž posvěceným apoštolem byl Alexandr Volta, intellektuelní původce galvanismu po stránce vědecké.

Náhoda — ono dítko rozmaru — stala se příčinou nového objevu. Ačkoliv Galvani z počátku nebyl přístupným přesnějšímu rozboru svého objevu, nicméně bylo by nespravedlivo, zneuznávati význam, jaký pojí se k jeho objevu a výzkumům pozdějším, které s tímto souvisí.

Luigi Galvani narodil se dne 9. září 1737 v italském městě Bologni. Původně nakloněn stavu kněžskému, věnoval se po přání rodičů studiu medicíny. Stal se lékařem v Bologni a r. 1761 profesorem anatomie tamtéž. Zabýval se pilně studiem t. zv. fluida nervového, které charakterisuje svou nejasnou povahou dostatečně úroveň tehdejší vědy lékařské.

Při pokusech svých Galvani používal i elektřiny a proto mnozí jsou náhledu, že objev jeho nikterak není tak zcela věcí pouhé náhody, jak někteří se domnívají. Ostatně jest každý vynález více méně věcí náhody, není-li právě posledním článkem řetězu methodické řady prací přípravných. Neboť — o čem nemáme zdání, nemožno také předpokládati. Jsouť ale věci na světě, o kterých směle možno užíti tohoto slova.

Chrám vědě posvěcený chová v sobě i podnes tajemství mnohá, sedmero zámky opatřená, jichž snad nikdy nedobude věda sama — leč pouhá slepá náhoda. A toto doznání jest trapným pro intellekt člověka — vládce přírody!

Náhodou zajisté bylo, že manželce Galvaniho předepsána byla polévka žabí „proti nachlazení“ a při tom stehénka žabí octla se tu v blízkosti elektrického stroje. Nastalé záchvěvy stehének zavdaly Galvanimu podnět k domněnce, že objevil záhadný „fluid nervový“, anebo „životní“, jak sám jej nazýval. Druhá náhoda utvrdila onu domněnku u Galvaniho. Rozvěsil jindy žabí stehénka, upevněná na měděných sponkách — na železném pavlanu. Jakmile stehénka dotkla se železa, nastalo chvění svalstva.

Tento nový objev dokonce učinil Galvaniho zarputilým zastancem myšlénky „fluidu životního“, ačkoliv rozvážný Volta s klidem učence vysvětlil příčinu způsobem jiným, totiž účinkem elektrickým, který nastává dotekem dvou kovů, při čem organismus zvířecí tvoří pouhé prostředí. Galvani trval na svém a zkoušel dále. Mezi tím ale Volta postavil základ pro svůj objev (sloupu Voltova) a dokázal, že bezpřímým působením kovů povstane elektřina i tehdy, když prostředí tvoří tekutina. Oba učenci stáli tehdy proti sobě v přímém odporu. Přívrženci Galvaniho byli z počátku četnějšími, pak ale veřejná mínění bralo se cestou jinou a vítězila myšlénka Voltova.

A přes to měl Galvani — alespoň v jednom ohledu, pravdu. Odstranil totiž veškeré kovy, spojil svalstvo stehénka s páteří a ejhle — záchvěvy dostavily se opět! Také nyní domníval se Volta, viděti v tom pouhý úkaz elektřiny doteku, a přece byla to příčina zcela jiná. Mysl vrstevníků byla příliš rozechvěna v době tehdejší, než aby se poznalo, že záchvěv onen jest objevem zcela novým a zakládá se na elektřině zvířecí. Teprve roku 1827 Nobili pokračoval v naznačeném směru a později Dubois-Reymond zdokonalil novou nauku.

Galvani končil život svůj velmi trudně. Republika francouzská podmanila si Italii a žádala přísahu věrnosti. Galvani odolal, ale pozbyl svého místa jako profesor. Teprvé po čase dostalo se mu opět uznání a přízně — avšak příliž pozdě. Zemřel v Bologni 4. prosince 1798.

Byť i nezářil genius jeho po způsobu oněch, jež zanechávají lidstvu celý svět nových vymožeností v závět, dvě věci lidstvo děkuje Galvanimu, jichž stal se původcem. Elektřinu galvanickou a fysiologickou. Dosti pro lidstvo, než aby necítilo se povděčným muži onomu pro všechny časy.