Kaple u Solferina.
Jižně od čarovného jezera Gardského rozkládá se na úrodné rovině lombardské cípek země, opravdové bojiště evropské, snad nejčastěji a nejhustěji na světě krví zavlažované ... Římané, Atilla, Francouzové, Rakušané a Italové — kolik obrovských armád složilo zde své kosti?
Zde stojí i pověstná věž staré horské pevnosti, Solferina, »Spia ď Italia«, »Hlídka italská« zvaná, u níž rozhodnuto dne 24. června r. 1859 o osudu Italie — v krvavém boji poražena tu armáda rakouská od spojených vojsk francouzských a piemontských.
Následkem toho byli Rakušané nuceni ustoupiti za hranice a 11. července císař František Josef v předběžném míru ve Villafrance postoupil Lombardii Napoleonu III. — respektive jejímu spojenci, králi Viktoru Emanueli piemontskému, a tím položen základ ku sjednocení celé Italie.
Kaple, vystavěná na bojišti, jejíž stěny vykládány jsou lebkami padlých vojínů, dnes klidně v řadách zde práchnivícími — téměř 4000 lebek! — mluví zde strašným mementem ku každému cítícímu srdci a přemýšlející hlavě lidské - a v daleku v Čechách doznívá dnes již polozapomenutá píseň — hymna »Osmnácté chasy« . . .
»Tam u Solferina
bylo tam krve moc,
krve po kolena.
Krve po kolena
na fůry masa! . . .«
Kolik jich zde leží mezi těmi lebkami — českých! . . .
témata článku:
Diskuze k článku „Solferino - místo mnoha bitev, kde tekla i česká krev“