Jan Otto, vynikající knihtiskař a nakladatel český.

Šedesát roků účinného, tiché práci věnovaného života, jenž sloučen s literaturou naší byl původcem přemnohých úspěchů jejích — neboť sotva které jméno od let osmdesátých až po naše dny mohlo býti tak často opakováno při vyčtení nákladu dobrých knih a monumentálních děl českých.

Máme-li býti spravedliví k ocenění činnosti muže některého, zkoumejme činnost tu i způsobem takovým, že vyjmeme ji a odečteme z oboru jeho působnosti vůbec a pozorujeme, jak veliké prázdné místo ostaví: tak obdržíme záporný, ale přece nejsprávnější obraz činnosti a zásluh, a jedině tak možno plně oceniti a vystihnouti význam něčí v povolání jeho neb i v životě veřejném. A ještě dále: uvažujme, že všady v životě každá pěkná, zdravá a dobru obecnému prospěšná myšlenka vzbouzí k životu sto nových, blahodárná činnost člověka jednoho vyvolává i zdravé úsilí mnohých jiných; a to jest úkaz, na nějž dlužno veřejně mocný zřetel klásti při posuzování života tak plodného, z něhož písemnictví našemu vzešel zisk tak podstatný!

Činnost p. Jana Otty zasahá po celá desetiletí blahodárně a pronikavě do našeho života kulturního, a výsledky její podrobeny jsou úsudku celé naší veřejnosti; z té příčiny můžeme dnes i my beze všeho ohledu a ostychu poukázati k ní a ku plodům jejím jako k výsledkům snažení ryze ideálního, věnovaného statkům národa nejdražším — šíření osvěty vydáváním výborných českých knih a tudíž šířením literatury národní. Podstatný podíl na tom má ovšem i bohatá zkušenost životní a neunavná snaha po práci na základech čím dále tím širších a hlubších.

Když roku 1871 Jan Otto, tehdáž muž třicetiletý (narodil se 8. listopadu 1841 v Přibyslavi, kdež jeho otec byl váženým lékařem), byv dříve účetním a pak disponentem knihtiskárny a nakladatelství firmy Edvard Grégr v Praze a pobyv delší dobu v Německu a Paříži, ujal se knihtiskárny známého vydavatele a knihkupce Jaroslava Pospíšila, jako jeho zeť, jak chudičkou k poměrům nynějším byla tehda literatura naše!

Bylo zde zvláště jako nakladatelů potřebí sil mladých, činných a neohrožených, a nejpodnikavějších z nich osvědčila se ihned mladá firma Ottova. »Osvěta lidu«, »Ottova laciná knihovna národní«, »Paleček« a j. nové podniky ukazovaly, na jak zdravý základ položena četba lidová. Ujala se a rozmnožila časem nesmírně. Také knihtiskárně, jedné z representantek českého umění Guttenbergova, věnována péče největší.

Nová odvětví — galvanoplastika, sereotypie a dřevorytectví a domácí »lipské« vazby — vznikla v ní, až posléze neunavnou prací a stálým hledáním a používáním nových, skutečně cenných vynálezů v odvětví tom vyšinula se na závod, jenž podnikl vítěznou konkurrenci s nejpřednějšími ústavy světovými a získal české práci a českému dílu respektu v celé cizině. Závodu tomu svěřována k tisku nejpřednější česká díla literární — spisy Matice české, publikace Akademie císaře Františka Josefa, a vedle toho i papíry nejrůznějších ústavů peněžních a podniků veřejných. Knihtiskárna tato zaměstnávala koncem r. 1899 250 lidí.

Tato knihtiskárna byla jasným obrazem rozvoje literatury naší. Celá řada výtečných, ba epochálních děl českých vyšla nákladem Ottovým a výpravou knihtiskárny jeho. V tom ohledu literární katalog firmy té podává nám billanci svrchovaně významnou pro celý stav naší kultury — a literární historie, srovná-li stav písemnictví našeho z let sedmdesátých se stavem literatury naší v době přítomné, nebude se moci ubráni ti pyšnému dojmu, ba radostnému nadšení, neboť sezná, že na mnohé naše velkolepé podniky literární, dnes už pevně zakořeněné a k vítěznému konci spějící, nebylo lze tenkráte pomysliti ani ve snech nej bláhovějších.

Veřejnost naše ví velmi dobře, komu na tom všem připadá lví podíl podnikání, práce i vytoužených výsledků!.. .

Činnost taková nemohla se ovšem vymykati ani životu veřejnému, výbor »Sokola pražského« ještě za dob Fügnera a Tyrše, místopředseda spolku »Merkur« a v něm původce myšlenky na založení české Akademie obchodní a v ní pak dlouholetý místopředseda a předseda, místopředseda první občanské záložny, člen správní rady Živnostenské banky, člen ředitelstva jednoty Průmyslové, člen výboru pro dostavění Národního divadla a v něm zase původce myšlenky na zařízení sbírek krejcarových, člen výboru Matice Školské, dlouholetý člen sboru pražských obecních starších a v něm neúnavný pracovník zvláště v oboru hospodářském, zástupce živnostnictva v obchodní komoře pražské a v ní neustupný bojovník o většinu českou, člen výkonného výboru obou velikých našich výstav, Jubilejní i Národopisné, přísedící obchodního soudu - to vše lze právem nazvati obrovskou, požehnanou činností muže, jemuž neustálá práce stala se životním povoláním a skutečnou potřebou. To vše tvoří gloriolu nepokrytých a marně tajených zásluh osobnosti, o níž možno říci, že stála vždycky v prvních řadách národních našich pracovníků.

Nemohlo ovšem býti jinak, než že na bohatou činnost takovou po zásluze bylo upozorněno, doma i v oblastech slovanských. Rytířský řád Františka Josefa, železná koruna III. tř. a černohorský řád komthurský Danilův, výslovně za zásluhy o slovanskou literaturu udělený, titul císařského rady jako přísedícího obchodního soudu, velká zlatá medaille král. hlav. města Prahy a nejvyšší cena — zlatá medaille — na světové výstavě Pařížské r. 1900, censorství pražské filiálky rakousko-uherské banky, to jsou vnější officielní důkazy zásluh a činnosti té.

Ale pod tím vším tají se vědomí stokráte blaživější: celý život mužný, ztrávený v práci na prospěch české věci, bohatý pokrok a rozvoj písemnictví našeho, vtělení ve skutečnost toho, k čemuž spěly vždy nej ušlechtilejší snahy národa. A s tím možno již klidně nastoupiti odpoledne života!