Francouzské tanky Renault, které ovládly bojiště první světové války

Tanky.

Na západním, t. j. francouzském bojišti uplatňovaly se v poslední době měrou velikou, ba rozhodující — tanky, obrovské to vozy, které se řítí proti nepříteli, drtíce pod sebou vše a šíříce zkázu, zmar, smrt...

Válka tanková, toť zdokonalená válka tatíka Žižky, jenž rovněž používal těžkých vozů, které řítily se po svazích proti nepřátelům. Žižkův vůz a dnešní tank mají jednu a tutéž úlohu. — Bude zajisté čtenáře naše zajímati, když o tanku, zmodernisovaném to Žižkově vozu, přineseme kratší líčení.

Tanky jsou produktem zákopové války. Tato lezoucí železná bedna byla vynalezena, aby bylo možno přibližiti se drátěnými překážkami k nepříteli. Plány na tyto vozy byly současně vypracovány v Anglii a ve Francii. Po prvé bylo jich použito Angličany v druhé sommské bitvě, kde generál Byng použil více než 200 pancéřových vozů, a jeho úspěchy proti Cambrai dlužno přičítati tankům.

Němci nepoužívali tanků k průlomu, nýbrž ke zničení různých obranných bodů, které zůstaly za postupující pěchotou. Zpráva konstatuje, že německé tanky nejsou příliš dobře konstruovány. Váží 43 tun a vykazují hrubé konstrukční chyby. Je přímo hračkou tyto staré německé tanky převrhnouti a jejich děla učiniti neškodnými. Stačí proti nim i střelba z pušek, poněvadž mají příliš široké střílny.

Francouzské tanky jsou naproti tomu lehčí. Nejtěžší modely váží sotva polovici toho, co německý tank. Francouzským tankům velí generál Estienne. Ten vypracoval plány a modely a dohlížel na jejich provedení. Určil také taktické zásady při použití obrněných vozů. Francie počala vyrábět tanky v roce 1916.

Po prvé zasáhly její vozy do boje v roce 1917. V užívání byly nejprve dva modely. Model Schneiderův, který má dvě krátká polní děla a dvě strojní pušky a těžký model Saint Chamont s dlouhým polním dělem a čtyřmi strojními puškami. Ale na tom nezůstalo. Generál Estienne vypracoval pomocí velkoprůmyslníka Renaulta model nového vozu, daleko menšího, vážícího jen několik tun, s otáčivou pancéřovou věží a s jednou nebo dvěma strojními puškami, anebo lehkým dělem. Model tento nazývá se Renault.

Posádku tanků tvoří jen dobrovolníci, ozbrojení krátkou dýkou. Dne 18. července nadešel veliký den pro pancéřové vozy. Ve stech vyrazily za ranního šera z lesa Villers-Cotterets a prorazily německé linie. Pěchota šla za nimi. Od té doby osvědčily se pancéřové vozy ve více než dvaceti bitvách.

Pěchota si rychle na nový válečný prostředek zvykla a rozumí mu. Ruku v ruce pracuje dnes s tanky. Malé válečné vozy operují ve skupinách. Snaží se nepřítele obklíčiti. Jistý brigádník ve francouzské armádě dostal nedávno řád čestné legie za to, že se svým malým tankem a 15 americkými vojáky zajal 15 německých důstojníků, mezi nimi plukovníka a 700 mužů.

Typ „Renault“ jest velmi pohyblivým strojem. Přesvědčili jsme se o tom ve vojenském táboře — vypráví zpravodaj „Berner Bundu“. Když jsme sem přišli, konala se právě zkouška. Malé stroje lezly obratně přes obtížný terén zdánlivě pomalu, ale přece s rychlostí 7—12 km. To stačí, aby byla předhoněna pěchota. Vozy jsou velmi dobře ventilovány a teplota je v nich i za vysokého léta snesitelnou.

O bezpečnost posádky je dle možnosti pečováno. Není to zbraň nebezpečnější pro posádku, než kterákoliv zbraň jiná. Na bojišti poskytuje „Renault“ jen nepatrný cíl pro dělostřelectvo. Je malý a lehce nalezne úkryt. Jeho pancéře chrání před výstřely z pušek a před střepinami dělových projektilů. Střílny jsou velmi úzké. Posádka je opatřena drátěnými brýlemi proti olověným s ocelovým štěpinám.

Francouzové nabyli před Němci velikého náskoku v užívání této nové zbraně.