Prababičky radí: jak vychovávat neklidné a nervózní dítě

Vyvarování a léčení nervosity u dítek.

Prof. Wendt usuzuje takto: Dětská nervosnost pramení z příčin tělesných i duševních.

K prvým vedle dědičnosti náleží hygienické zařízení místností školních, obydlí, převrácená výživa (alkoholické nápoje, které se dětem podávají); špatně mohou též působiti nadměrná cvičení tělesná a přepínané sporty (u dívek zabývání se ruční prací, cvičení ve hře na klavír).

Tíže lze rozpoznat příčiny duševní. Prof. Wendt vidí nejúspěšnější prostředek proti nervositě dítek v „nezkalené radosti životni.“ K ní třeba je slunce, světla, jasného a barevného okolí. Má býti domov i škola dítěti milým, veselým útulkem.

Jak doma tak ve škole má být v dítěti podporována jeho záliba v barvách a obrazech. Ve škole mělo by být vyučování zajímavým, zábavným, v plné míře odškodňující dítě za ztrátu osobní svobody, kterou vymáhá.

Horší však nežli nudný jest pedantický učitel, který zachází s dětmi ne jako s živými, oduševněnými tvory, ale jako s automaty. Ani rodičové neměli by s dětmi pedanticky zacházeti. Hlavně neměli by postrádati dost rozhledu a vzdělání psychologického, aby nenutili dítky své k odborům životním, pro které tyto nemají ani chuti ani nadání.

Téměř modou stalo se dnes — a nelze to dost zavrhovati — nutiti dítky ku klavíru, učení se řečem moderním atd.

Jiným pramenem nervosity dítek bývá neurasthenie rodičů. Dítě je tvorem nápodobivým, hlavně projevy svého okolí, v prvé řadě rodičů, napodobujícím: působí-li nyní na tuto citlivou duši dítěte nervosní projevy otce neb matky, zachycují se v ní nad míru pevně a jsou často příčinami jeho nervového rozrušení. Toho by měli býti nervosní rodičové zvláště pamětlivi.

K odstranění nervosity dětské poslouží na prvém místě přesné rozdělení práce a času. Hlavně v střídání práce a klidu.

Po práci ať nastane klid a zároveň je postaráno o osvěžující zábavu. Jídlu věnováno budiž dostatek času a provázeno budiž milým rozhovorem a vůbec klidnou náladou. Nervosní děti dále ať pohybují se hojně ve volné přírodě. Po delší procházce nezačínejme však těžší práci, dříve je nutno si odpočinouti, aby tělo cítilo se opět svěží.

Cennými jsou pro dítky hry. Taktéž přátelství hraje v dětství velkou úlohu a zvláště nervosnímu dítěti s velkým prospěchem bude čiperný, veselý společník, který ani nemusí býti vždy stejného pohlaví. Rodičové-neurasthenikové svěřiti by měli výchovu svých dítek dobrému ústavu; vzdálení od nich rozhodně prospěje dětem. Jindy ať věnují se rodičové dítkám svým, jejich výchově. Na nich jest, aby byli k dětem přívětivými, mezi sebou veselými, aby dětem dopřáli ušlechtilých zábav a varovali a ostříhali je před nestřídmostí a pitím lihovin.

Jsou-li dítky lékařem uznány za nervosní, musí být individuelně a přísně vychovávány. Dopustí-li se dítě pod vlivem své nervosity chyby, jest potřebí ne ji omlouvati, nýbrž řádně předložití a pro podruhé žádati nápravy.

Obraznost, která zvláště u nervosních dětí překypuje, je potřebí krotiti. Často pokládají rodiče dítky s takovou chorobnou obrazností za zvlášť talentované a podporují je v nezdravém dráždění jí. Také třeba věnovat pozornost četbě dítek.

Konečně musí výchova cíliti k sesílení vůle a dítek. Nesmí být trpěna ani svéhlavost, ani malomyslnost. Dítě musí se učit jednat zmužile, vesele, zdravě. Ovšem že příklady takového jednání musí naléžati ve svém okolí.