Proč byli skauti důležití pro naší prvorepublikovu armádu

Skauting

Poměr armády ke skautingu jest zcela jiný než k organisacím tělovýchovným, k lidovýchově, ba celé naší výchově vůbec. Je to již v podstatě skautingu samého.

Vychovává prostředky, které se nejen nápadně shodují, ale jsou téměř totožné s prostředky, s nimiž pracuje armáda. Zdatnost armády spočívá na čtyřech mohutných pilířích. To jest zdatnost tělesná, mravní, odborný výcvik a výzbroj. První tři přicházejí tu v úvahu.

Skauting je největší reformou výchovnou. Odvádí mládež v každé roční době do přírody, v létě dokonce na několik neděl do táborů, kde se změnou prostředí bere mládež celý život i odpovědnost do svých rukou. Místo tělocviku prostého, nářaďového a jednostranného sportu v tělocvičnách a na hřištích, zavádí denní cviky, hlavně přirozené, provádění důsledně v přírodě.

Život a cvičení v přírodě, doplněné příkazy čestnosti, služby bližnímu i vlasti jsou podle názoru nej modernějších fysiologů, lékařů i ethiků nejvlivnějším prostředkem výchovným vůbec. Je to také cesta k zlevnění, zlidovění i zdokonalení tělesné výchovy.

Prostředky tělesné výchovy skauting vhodně doplňuje, využívá jich k praktickým účelům a vrcholí je slibem a návykem služby bližnímu, vlasti, lidstvu, denním dobrým činem.

Uvádím příklad metodického postupu skautského: Koupání se děje po skupinách, na místě, které dobří plavci ohledali, a za bedlivého dozoru strážců, kteří se koupají, až když druzí jsou z vody. Znalost plování je u skautů povinná, a to i v šatech. Také potápění, vynášení předmětů ze dna, zápas s tonoucím, jeho doprava na břeh, zavádění umělého dýchání a povinnost přispěti, jak velí skautský slib. Tedy nejen vyvrcholení sportovního výkonu, ale i jeho zušlechtění službou.

Jaký div, že desítky našich skautů vyznamenají se každoročně hrdinskou záchranou lidských životů i s nasazením života vlastního. Zůstává ovšem záhadou, proč není náležitě u nás hodnocena tato práce mládeže, aby se rozšířila na veškerou mládež, proč stále nejvíce obdivu budí výkony vnější, pastva pro oči, výsledky různých zápasů, pro zdraví fysické i mravní bezcenných. Myslím, že nejlépe to vystihl president Osvoboditel, když v hovorech s Čapkem řekl, že nemáme svou mládež dosti rádi.

Hlavním prostředkem tělesné výchovy skautské je tedy příroda, nejlepší učitel, vychovatel i lékař. A také odborný výcvik se děje hlavně v přírodě. Na vycházkách jsou to výkony pochodové, nošení břemen, péče o zachování a utužení zdraví. Ale je tu i dlouhá řada praktických znalostí a schopností pro budoucího vojína zvláště důležitých. Jsou to praktická cvičení v orientaci, znalost map, cvičení pozorovací, signalisování, využití terénu při zajímavých skautských polních hrách, táboření, stavby, řemeslné práce, umělecký projev.

Je tu šťastné využito romantických sklonů mladé duše k tuhé skautské škole života, kde vlastní kázeň, abstinence, sebevýchova i výchova vzájemná konají divy a zachraňují mládež od scestí v době nejdůležitější pro vývoj charakteru. U táborových ohňů a za nočních stráží nacházejí sama sebe, odhodlávají se k životu agilnímu, čestnému, prospěšnému, vstupují do světového bratrstva milionů skautů všech kulturních národů, dětí rodičů chudých, bohatých i nejmocnějších, které se všechny řídí skautským slibem, zákonem a heslem „Bud připraven!"

Je to nejen praktická výchova pro život každého, jak zdůrazňoval tuto stránku skautingu president Osvoboditel, ale zároveň nejnáročnější výchova branná. Vždyť mládež neprožívá ve skautingu jen 70 hodin ročně, přikázaných zákonem o branné výchově, ale 1000 až 1400 hodin, jež stačí povznésti branné a zvláště mravní hodnoty národa a dáti pevný základ pro další vývoj občanských cností.

Zasluhuje si výtky, kdo takto připravil mládež k obraně vlasti, že sbližuje mládež všech národů? A obě světové organisace skautů i skautek opravdu se snaží přiblížiti království Boží na zemi. Není mládež takto vedená méněcennou pro obranu vlasti? Nikoli! Uvedu jasný doklad branné výkonnosti anglických skautů za války:

Neuplynulo ještě celých sedm let od prvního pokusu Baden Powellova s několika chlapci v prvním táboře, když byla vyhlášena v Anglii mobilisace. Na rozkaz Baden Powellův vrátili se skauti ze svých táborů, mladší a méně schopní (v počtu 23 tisíc) šli na pomocné služby, starší a bývalí skauti v desetitisících nastupovali dobrovolně do fronty.

Měli z celé armády největší schopnosti v poli, největší počet vyznamenaných (plných 30 tisíc), ale pro svou obětavost také největší počet mrtvých. Tak se osvědčil anglický skauting po několika letech svého trvání, skauting mírový.

Uvedu ještě doklad o výsledcích skautingu na poli výchovy mravní, kterou neřeší proslovy, přednáškami, ale službou, společným životem v táborech a klubovnách.

V Unii Severoamerické mají stále v organisaci na 1,300.000 chlapců skautů. Při značné fluktuaci, samozřejmé v organisaci mládeže určitého věku, projdou americkým skautingem miliony mládeže. A je zajímavé, že mezi 30 tisíci mladými provinilci byli zjištěni jen tři skauti.

Je to nejlepší důkaz, jak mohutný vliv vykonává skauting i v mravní výchově a čím je této nejdůležitější stránce branné přípravy.

Národ náš v samostatném svém státě pohříchu si nevybudoval brannou přípravu dobrovolnou, ale máme možnost řešiti ji na školách, v tělovýchovných organisacích a i v branných střediscích k tomu zřízených. Zraky odpovědných osobností vojenských i státních, u nás i v cizině, se obrací s důvěrou ke skautingu, zvláště v nynější době, kdy každý odklad i polovičatost je hříchem na mládeži i státu.

Proto jsem uvedl jasné doklady pro brannou výchovu skautskou, ze zkušeností s miliony mládeže, v organisacích samostatných, tělovýchovných i ve školách.

Taková výchova je mládeži požehnáním pro celý život a dává bezpečné základy tělesné, mravní i odborné přípravy k obraně vlasti.