Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Barvení vlasů za dob našich prababiček: zázračné mastičky a hazard se zdravím

původně vyšlo: Česká hospodyně 1908, autor Dr. Bulíř.
Barvíte si vlasy? Dobový článek z roku 1908 vás seznámí s tím, jak si tehdy ženy barvily své vlasy a jak při tom naše prababičky v touze za krásou riskovaly své zdraví a někdy i život.


O barvení vlasů.

Tolik lidí shání se po dobrém barvivu na vlasy a vzdor tomu musíme s politováním doznati, že vlastně neznáme ještě barviva spolehlivého a při tom neškodného!

Jedni chtějí svůj šedivý vlas opět ztemniti, jimi chtějí z vlasu rudého, rusého upraviti zabarvení mírnější, plavé a tak to jde v různých kombinacích dál a dále.

Z rozumného stanoviska vzato: neměla by se vůbec připouštěti umělá přeměna přirozeného zabarvení vlasu — vyjímaje snad jedině vlas předčasně sešedivělý.

V pravdě totiž nezáleží u vlasu nikdy na jeho barvě, jako spíše na jeho vydatnosti, jeho bujnosti, lesku a hebkosti.

Nežli někdo přikročí k barvení své přirozené pokrývky na hlavě, nechť uváží, že vždy je nutno častější (pokaždé ne právě nejpohodlnějši!) opakování celé procedury; při barvení zbarví se totiž vždy jen stonky vlasové, t. j. ona část vlasu, která vyčnívá nad povrch kůže, kdežto ukrytý pod kůži vlas nemůže podléhati účinku toho kterého barviva.

A tak se stává, že při postupujícím vzrůstu vlasu hořejší jeho obarvený díl ukazuje barvu hnědou nebo černou, kdežto dolejší část, u kořene vlasu, má přirozenou, původní barvu — šedivou, rusou a pod.

U vlasu můžeme žádoucího zabarvení dosíci ponenáhlu pomocí různých mastí, anebo raději volí se procedury rychlejší, které však vždy spojeny jsou s jistými obtížemi a vyžadují dost času a příprav, hlavně chceme-li docíliti určitého odstínu barvy vlasové.

Pokud se vlastní techniky barvení vlasů týče, je především vždy nutno, aby vlas důkladně zbaven byl všeho tuku a mastnoty (pomocí mýdla, sody neb roztoku čpavkového); na to řádně a rychle vysušíme a potom nanáší se barvivo měkkým zubním kartáčkem a pod. do vlasů. Vše trvá 1—2 hodiny.

Od starodávna (již z dob starých Egypťanů, před narozením Krista) jsou velmi zhusta používána barviva, obsahující olovo; prostředky podobné jsou však velmi jedovaté a v obchodě u nás i v Německu zakázány.

A zde právě bují pšenice šarlatánům a obchodníkům s „tajnými“ prostředky a specialitami; většina barviv na vlasy (obyčejně nestydatě drahých!) vyhlašována bývá za preparáty rostlinné, tedy neškodné, ač téměř všechny obsahují soli olovnaté; brzy po upotřebení dostavují se také příznaky otravy olovem (bolení hlavy!).

Důrazně zde upozorňujeme a varujeme před olověnými hřebeny, jež v denních listech opět a opět doporučují se k barvení vlasů (známé inseráty: půl hlavy bílé, půl černé!). Ku podivu věru, že dosud nezakročily úřady v tomto švindlu.

Z kovových konkurentů olova dociluje stejných výsledků a trvalejšího zbarvení dražší sice, ale neškodné stříbro (vlastně sloučenina stříbra — dusičnan stříbrnatý, pekelný kamínek); použití preparátu toho je však zdlouhavější a vyžaduje jisté opatrnosti (fatální, zrádné skvrny na kůži v okolí!). Leč i tyto přípravky, kosmetickými závody nabízené, jsou nepřiměřeně drahé; každý lékař napíše předpis stejně spolehlivého, neškodného a při tom neporměrně lacinějšího barviva.

Z nejpřirozenějších, rostlinných barviv osvědčila se dosud nejlépe jenom čerstvá šťáva ze slupek ořechových, která barví vlas pěkně tmavohnědě (ořechově); potřebný ton zabarvení docílíme však jen delší, každodenní aplikací barviva.

Tak zvané „extrakty ořechové“ nejsou žádnými extrakty (výtažky) a nemají také nic společného s ořechy; obsahují obyčejně součástky mědi a jsou proto škodlivé. Mimo to dlužno připomenouti, že ani lihové výtažky, ani různé pomády a oleje z ořechových slupek nemají žádoucího účinku; jedině účinná je, jak řečeno, dužnina a šťáva čerstvá.

Z jiných neškodných preparátů rostlinných zmiňujeme se ještě o pyrofuscinu, vyráběném svařováním hnědého uhlí s louhem; přípravek tento pohlcuje dychtivě kyslík ze vzduchu, při čemž zabarvuje vlas pěkně tmavohnědě. Chválí se také Kohol, barvivo připravené z čínské tuše.

Známé jméno mezi barvivy na vlasy má také prostředek z Indie k nám zavedený, leč těžko upotřebitelný: Henna (prášek alkanny, červený jazyk volový) a Reug (prášek z listů modřilu čili byliny indychové). Obě tato barviva musí býti použita společně, jelikož Henna samotná barví oranžově.

K úplnému výpočtu barviv na vlasy, jak v obchodu kolují a nezasloužené pozornosti přečasto se těší, nestačily by sloupce našeho listu. Končíme jednou, upřímně myšlenou radou: Nedejte nic na reklamu toho onoho „modního“ prostředku, v denních listech velikými inseráty vychvalovaného; nevolte všelijaká barviva pokoutně prodávaná, lučebně neprozkoumaná, která spíše uškodí, nežli prospějí.

Každý lékař, zejména odborník (lékař— kosmetik, medicinae doctor) doporučí vám spolehlivý, neškodný a poměrně i nejlacinější preparát kosmetický.


Původní zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1908, autor Dr. Bulíř.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
11. září 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Fotoarchiv





Debata k článku Barvení vlasů za dob našich prababiček: zázračné mastičky a hazard se zdravím


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty: