Barvení vlasů za dob našich prababiček: zázračné mastičky a hazard se zdravím

O barvení vlasů.

Tolik lidí shání se po dobrém barvivu na vlasy a vzdor tomu musíme s politováním doznati, že vlastně neznáme ještě barviva spolehlivého a při tom neškodného!

Jedni chtějí svůj šedivý vlas opět ztemniti, jimi chtějí z vlasu rudého, rusého upraviti zabarvení mírnější, plavé a tak to jde v různých kombinacích dál a dále.

Z rozumného stanoviska vzato: neměla by se vůbec připouštěti umělá přeměna přirozeného zabarvení vlasu — vyjímaje snad jedině vlas předčasně sešedivělý.

V pravdě totiž nezáleží u vlasu nikdy na jeho barvě, jako spíše na jeho vydatnosti, jeho bujnosti, lesku a hebkosti.

Nežli někdo přikročí k barvení své přirozené pokrývky na hlavě, nechť uváží, že vždy je nutno častější (pokaždé ne právě nejpohodlnějši!) opakování celé procedury; při barvení zbarví se totiž vždy jen stonky vlasové, t. j. ona část vlasu, která vyčnívá nad povrch kůže, kdežto ukrytý pod kůži vlas nemůže podléhati účinku toho kterého barviva.

A tak se stává, že při postupujícím vzrůstu vlasu hořejší jeho obarvený díl ukazuje barvu hnědou nebo černou, kdežto dolejší část, u kořene vlasu, má přirozenou, původní barvu — šedivou, rusou a pod.

U vlasu můžeme žádoucího zabarvení dosíci ponenáhlu pomocí různých mastí, anebo raději volí se procedury rychlejší, které však vždy spojeny jsou s jistými obtížemi a vyžadují dost času a příprav, hlavně chceme-li docíliti určitého odstínu barvy vlasové.

Pokud se vlastní techniky barvení vlasů týče, je především vždy nutno, aby vlas důkladně zbaven byl všeho tuku a mastnoty (pomocí mýdla, sody neb roztoku čpavkového); na to řádně a rychle vysušíme a potom nanáší se barvivo měkkým zubním kartáčkem a pod. do vlasů. Vše trvá 1—2 hodiny.

Od starodávna (již z dob starých Egypťanů, před narozením Krista) jsou velmi zhusta používána barviva, obsahující olovo; prostředky podobné jsou však velmi jedovaté a v obchodě u nás i v Německu zakázány.

A zde právě bují pšenice šarlatánům a obchodníkům s „tajnými“ prostředky a specialitami; většina barviv na vlasy (obyčejně nestydatě drahých!) vyhlašována bývá za preparáty rostlinné, tedy neškodné, ač téměř všechny obsahují soli olovnaté; brzy po upotřebení dostavují se také příznaky otravy olovem (bolení hlavy!).

Důrazně zde upozorňujeme a varujeme před olověnými hřebeny, jež v denních listech opět a opět doporučují se k barvení vlasů (známé inseráty: půl hlavy bílé, půl černé!). Ku podivu věru, že dosud nezakročily úřady v tomto švindlu.

Z kovových konkurentů olova dociluje stejných výsledků a trvalejšího zbarvení dražší sice, ale neškodné stříbro (vlastně sloučenina stříbra — dusičnan stříbrnatý, pekelný kamínek); použití preparátu toho je však zdlouhavější a vyžaduje jisté opatrnosti (fatální, zrádné skvrny na kůži v okolí!). Leč i tyto přípravky, kosmetickými závody nabízené, jsou nepřiměřeně drahé; každý lékař napíše předpis stejně spolehlivého, neškodného a při tom neporměrně lacinějšího barviva.

Z nejpřirozenějších, rostlinných barviv osvědčila se dosud nejlépe jenom čerstvá šťáva ze slupek ořechových, která barví vlas pěkně tmavohnědě (ořechově); potřebný ton zabarvení docílíme však jen delší, každodenní aplikací barviva.

Tak zvané „extrakty ořechové“ nejsou žádnými extrakty (výtažky) a nemají také nic společného s ořechy; obsahují obyčejně součástky mědi a jsou proto škodlivé. Mimo to dlužno připomenouti, že ani lihové výtažky, ani různé pomády a oleje z ořechových slupek nemají žádoucího účinku; jedině účinná je, jak řečeno, dužnina a šťáva čerstvá.

Z jiných neškodných preparátů rostlinných zmiňujeme se ještě o pyrofuscinu, vyráběném svařováním hnědého uhlí s louhem; přípravek tento pohlcuje dychtivě kyslík ze vzduchu, při čemž zabarvuje vlas pěkně tmavohnědě. Chválí se také Kohol, barvivo připravené z čínské tuše.

Známé jméno mezi barvivy na vlasy má také prostředek z Indie k nám zavedený, leč těžko upotřebitelný: Henna (prášek alkanny, červený jazyk volový) a Reug (prášek z listů modřilu čili byliny indychové). Obě tato barviva musí býti použita společně, jelikož Henna samotná barví oranžově.

K úplnému výpočtu barviv na vlasy, jak v obchodu kolují a nezasloužené pozornosti přečasto se těší, nestačily by sloupce našeho listu. Končíme jednou, upřímně myšlenou radou: Nedejte nic na reklamu toho onoho „modního“ prostředku, v denních listech velikými inseráty vychvalovaného; nevolte všelijaká barviva pokoutně prodávaná, lučebně neprozkoumaná, která spíše uškodí, nežli prospějí.

Každý lékař, zejména odborník (lékař— kosmetik, medicinae doctor) doporučí vám spolehlivý, neškodný a poměrně i nejlacinější preparát kosmetický.