O pojišťování žen na život.
V počátcích pojišťování na život panoval náhled, že ženské pohlaví nese pro pojišťovnu větší risiko než pohlaví mužské a proto vůbec jen málo pojišťoven ženy k pojištění přijímá.
Avšak tyto pojišťovny pojišťovaly ženy vůbec jen za značně zvýšené poplatky a s mnohým obmezením. Nyní se všeobecně uznává, že náhled ten byl mylným, na žádném zjištěném předpokladě nezaložený.
Dr. Farr, anglický statistik, dokazuje na základě četných výsledků sčítání lidu v Anglii, že v každém stupni stáří mají ženy větší pravděpodobnost délky života než muži.
Výsledky společného šetření více než 50 amerických a anglických pojišťoven dokazuji, že jest sice úmrtnost žen ve stáří od 20 do 45 let větší než úmrtnost mužů, odtud počínaje jest však o mnoho menší než úmrtnost mužů, tak že překonává se vícekráte nepříznivý poměr věku mladšího.
Dle náhledu francouzských odborníků jest délka života ženy od 30. roku věku příznivější než mužů. V roce 1898 bylo ve Francii 213 osob starších 100 let, z nichž bylo 143 žen a jen 66 mužů. V Londýně žilo roku 1891 21 stoletých, z nichž 16 žen a 5 mužů. Ve Spojených Státech napočtěno v roce 1890 3981 stoletých lidí; z nich bylo 2583 žen a jen 1398 mužů.
Rychle vzrůstající počet žen, jež hledají samostatnou výživu, zvýšil patrně cenu života ženy. Zánik života, jenž přímo neb nepřímo peníze vydělával, představuje jistou finanční cenu a stává se schopným pojištění.
Pro tisíce žen silných a zdravých, majících své vlastní povolání a od nichž jiní výživou závisí, jest pojištění na život otázkou veliké důležitosti. Společnosti pak nemohou ve vlastním prospěchu tak vydatný předmět svého obchodu přehlédnouti; tím méně, že třída žen samostatného povolání není pomíjející a spíše vzrůstati bude.
Může býti pravdou, že ženy takové vydávají se při své samostatné činnosti většímu nebezpečí než kdyby působily pouze v domácnosti, ale nebezpečí není u nich tak veliké, že by jich pojišťování bylo pro pojišťovny odvážným obchodem. Na každý pád nejsou ženy vystaveny ve svém samostatném dobývání výživy většímu nebezpečí než jich otcové a bratři, při nichž okolnost tato nikterak závadou k pojištění není.
Jako další důvod pro nepřijatelnost žen k pojištění na život uvádí se nebezpečí života spojené s porodem. Než tento důvod lze snadno vyvrátiti, neboť mateřství není žádným případem choroby, jsouc podmíněno určením, a proti jednotlivým nepravidelným případům skytá jak věda, tak příroda pomoci.
Tím arciť není řečeno, že by mateřství nebylo se žádným nebezpečím spojeno, nýbrž praví se tím pouze, že nebezpečí ono není ani větší ani častější než nebezpečí duševního a tělesného přepracování čilých a snaživých obchodníků neb následky požívání nápojů lihových, kouření a mnohých jiných u mužů se vyskytujících výstředností.
Dle toho všeho jest nespravedlností se strany pojištoven, žádají-li od žen poplatků vyšších než od mužů; neboť život žen utváří se příznivěji než u mužů.
témata článku:
Diskuze k článku „Životní pojištění a ženy: proč bylo pojištění života kdysi dostupné jen mužům“