Elektomagnetické dělo, zázračná zbraň známá více jak 100 let

Elektrická děla.

Výbušné látky u děl přišly již v tak obecné užívání, že ani nepomýšlíme na jinou možnost vyháněti strely z děl, třeba že již naši předkové na to upotřebovali jiných sil, jako napjaté tetivy u luku a spletených provazů u římských praků.

A přec co je přirozenějšího než aby věk elektřiny zkusil to jednou s děly elektrickými?

Předem budiž však poznamenáno, že dosavadní tvary elektrických děl nemají ještě praktického významu; avšak již pouhá skutečnost, že se na různých stranách konají pokusy upotřebit elektřiny na pohánění střel, dokazuje, že se na možnost užití elektřiny na tento účel vážně pomýšlí.

V jednom bodě už dnes předčí elektrické dělo každé dělo jiné; nevydává totiž ani kouř ani blesk ani hřmot, a může se tudiž dříve skrýti před nepřítelem než naše dnešní střelné zbraně.

Princip elektrického děla jest as takový: Jak známo, chová se cívka z isolovaného měděného drátu, kterým prochází elektrický proud, jako magnet, to jest dle směru proudu přitahuje magnet neb jej odpuzuje.

Na tomto principu se do jisté míry zakládají i naše elektrické motory, jichž kotvy mohou dosáhnout velmi veliké otáčivé rychlosti. Představíme-li si místo obrátek pohyb vodorovný, máme elektrické dělo v principu hotovo. Obtíž dát náboji dostatečnou rychlost spočívá hlavně v tom, že bud musí být cívka příliš dlouhá neb napjetí tak vysoké, že by se drát cívky roztavil.

Dánský professor Birkeland, známý šťastný vynálezce získávání kyseliny dusičné ze vzduchu, dostal už r. 1902 patent na elektrické dělo; nově pak (r. 1906) udělen byl podobný patent L. T. Forster-ovi.

Na místě souvislé drátěné cívky je hlaveň obklopena sedmi krátkými drátěnými cívkami, jimiž neprochází proud všemi současně, nýbrž jen pokud se náboj, který ovšem musí být ze železa nebo z oceli, dostane v blízkost vinutí.

Touto technickou myšlenkou jest jednotlivé vinutí účinkům proudu o vysokém spádu vydáno jen na tak krátko, že proud může mít na drát škodných účinků. Ježto se pak rychlost udělená náboji při každé cívce přičítá k rychlosti předešlé, má náboj opouštěje hlaveň rychlost dosti značnou.

Zatím ovšem netřeba se nám ještě „elektrických děl“ bát, neboť o dosažené rychlosti náboje a tudiž o jeho účincích vynálezce ještě mnoho neprozradil.