Podzim života.

Amiel: Uměti stárnouti jest mistrovské dílo moudrosti a jedna z nejtěžších částí »uměti žiti!«

Podzim života překvapí nás dříve, nežli se nadáme. U nás žen přicházívá dříve, nežli u mužů, kteří, nejsouce tak vydáni různým utrpením tělesným jako my, a majíce stálé své zaměstnání, mnohem později a téměř nepozorované přesunou se z léta žití v klidný podzim.

Jinak žena. Vdá se třeba záhy, má několik dítek, vychovává je, stará se o rozsáhlou domácnost nebo hospodářství a na sebe zapomíná. A ani neví, jak rychle nejkrásnější léta jejího žití uběhla; navyklá činnosti a starosti každodenní, slyší nyní od dospělé dcerušky: „Maminko, tys se pro nás už dost napracovala, teď nech zase pracovat mněl“

Pomalu sklouzají otěže domácího řízení z rukou matky do rukou dcery — a paní — někdy sotva 40letá, má si odpočívat. Učiní-li to, jest sama sobě největší nepřítelkyní. Uvyklá práci a činnosti, stojí zde nyní, nevědouc, jak zařídit další běh svého žiti. Je hezké, ujme-li se dobrá dcera řízeni a práce v domácnosti, ale vrchní dozor zůstaniž matce.

Dá-li se paní taková přemluvit k odpočívání, rozdělí-li celodenní svůj čas mezi návštěvy, procházky a lenošení, sama sobě nejvíc uškodila. Znám paní 38letou, která sedí denně několik hodin u okna, hledí ven a zívá; asi hodinu denně věnuje procházce, nějakou chvíli háčkuje nebo vyšívá titěrnosti dosti nepotřebné — a ostatní čas prospí. Také ale podle toho vypadá!

Fádní, unuděná a mrzutá, a pohled na ní budí v člověku bezděky chuť ku zívání.

Jakým kontrastem jest vůči této má bývalá učitelka!

Jest to dáma nyní již 60letá. Zastává čile těžké své povolání učitelské, mimo to spisuje, jest činnou v mnoha spolcích, cestuje, a stále se ještě učí. Nedávno teprve začala se učit angličtině a tvrdí, že k učení není nikdy pozdě. Pohled na ni jest přímo osvěžující. Vysoká její postava zahalená vždy úborem vkusným a elegantním, čistá pleť, jasný pohled dobrého oka, šedé, téměř již bílé vlasy, ale vkusně česané ; vždy usmívající a čilá, vždy ochotna poradit neb pomoci. Bývalé i nynější její žákyně ji zbožňují a ona v kruhu jejich prožívá krásný, slunný podzim života.

Lidský organismus správně bývá přirovnáván ku stroji. Je-li v nečinnosti, kazí se. Jen práce a činnost zaručují spokojený život. Práce přiměřená, ale stálá, práce duševní i tělesná. Pokavád duch bdí a jest činný, pokavád stačí zajímati se o vše, není třeba obávati se smutného stáří.

Duch i tělo budiž denním zaměstnáním cvičeno a udrženo ve stálé činnosti. Nečinnost a klid znamená úpadek duševní i tělesný, znamená rychlejší blížení se k tomu věčnému klidu, jež všechny nás očekává, znamená počátek konce!

Nuže, jaké heslo povede nás, abychom dlouho zachovaly si své mládí a prožily krásný podzim žití?

1. Zájem o vše. Ustavičná činnost duševní i tělesná.

2. Chránění svého zdraví řádnou životosprávou, a konečně:

3. Pečlivé dbáni svého zevnějšku.

Zrovna tak jako chtějíce odpoledne vyjít, upravujeme zevnějšek svůj lépe než ráno, zrovna tak dbejme zevnějšku svého v odpoledni, v podzimu svého života.

A jako zacházející slunce v pozdních hodinách nádherně vyzlacuje přírodu, tak nechť i nám zacházející slunce mládí ozlatí dny přicházejícího podzimu!