Rekapitulace života a vynálezů Thomase Alvy Edisona k jeho 80. narozeninám

Stáří Edisonovo.

Tomáš Alva Edison bude slavit jedenáctého února své osmdesáté narozeniny. Jest »naplněn léty, ale není stár«.

Když se člověk na něj dívá ve filmu, tak ho dávno ještě nechce vložit do přihrádky, kam patří — po moravsku řečeno — stařééčci. Jest to snad jeho silný a čilý duch, který udržuje tělesný mechanismus v chodu, jest to ona hromádka stále nedodělané práce, která povznáší ducha nad denní a všední starosti a tím ho ochraňuje před chřadnutím.

O Edisonovi a o jeho životě napsáno bylo již hodně. Leč prolistujme ještě jednou zběžně, kinematograficky jeho život.

První, co by zasluhovalo malý signálový praporek, jest okolnost, na niž Edison sám mnohdy upozornil jako na hřejivou vzpomínku, jako na studnici, z níž čerpal po celý život: byly to hodinky, ztrávené s matkou, kdy buď naslouchával nebo sám předčítával knihy.

Byly to ku podivu zeměpisné svazky nebo dějiny národů i mužů, jež učinily na něj značný dojem a probudily jeho obrazotvornost. Matka vštípila mladému Tomášovi lásku ke knize.

Byl velmi mlád, když vystoupil na samostatnou pouť. Prodával noviny na nároží, pak ve vlacích, pak tiskl v nákladním vagoně »Grand Trunk Railway News« a zařídil si ve vagoně malou laboratoř. Jednou propálil podlahu. Na nejbližší stanici ho vyhodili za to z vlaku a surový přednosta ho pěstmi stloukl tak, že Edison skoro úplně ohluchl. Tato tragedie byla základem jeho úspěchů: neslyšel co se kol něho děje a mohl se soustřeďovat.

Na jedné straně byla železnice jeho neštěstím, na druhé se stala jeho štěstím. Brzo po svém nezdaru ve vagonové laboratoři, se stalo, že Edison zachránil v jedné stanici dítě přednosty. Hrálo si na kolejích, vlak rychle vjížděl a nebýt mladého Tomáše, který skokem uchvátil děcko — jistě by bylo došlo k usmrcení dítěte.

Přednosta ho za to vzal k sobě co pomocníka telegrafistu. A od té doby vidíme Edisona jak stále vrtá a vrtá, s úspěchem i nezdarem, jak vymýšlí a zavrhuje, předělává a zlepšuje.

Jeho život byl neklidný, protože Edison sám byl vrtkavý; jeho duch byl příliš neposedný, než aby mu dovolil sformovat se ve »vzorného úředníka«. Měl po ruce několik nápadů a vynálezů, ale poznal, že se k ničemu praktickému nehodí. Promarnil všecky své úspory na aparátech, které nebyly než hračkami.

Teprve až se dostal do Bostonu a byl ovanut praktickým duchem rušných amerických měst, dal se na cestu praktického přemýšlení. Ohlížel se po něčem, co by lidé chtěli a kupovali — a pak teprve v tom směru podnikal své pokusy. Prodal několik menších vynálezů — leč to byly jen rybičky ve velké síti.

Na konec uváznul kapr. Edison provedl řadu zlepšení na rychlém telegrafování, automatickém přenášení a rozmnožování zpráv. Nabídl svůj vynález bursovníkům a byl ohromen, když mu nabídli čtyřicet tisíc dolarů. Suma závratná na tehdejší poměry!

S těmito penězi postavil vlastní laboratoř, najal mnoho zdatných sil a začal provádět pokusy »ve velkém«. Vytknul si cestu, rozvrhl soustavně práci, instinkt vynálezce mu řekl, kde asi, v jakých mezích leží rozluštění, a proto vykročil proti těmto mezím se širokou frontou pomocníků, až konečně prorazil.

Tato praktická metoda pátrání jest tak typickou pro Edisona.

Předně si vynašel předmět nebo pole, jež čekalo na zlepšení nebo na vynález a tudíž na okamžité praktické použití.

Pak sehnal, kde jen mohl, všecky knížky a spisy, jež o této věci pojednávaly. Pročítával pozorně i ony knihy, jež jinými byly označeny za pochybené a nesprávné. Sebral všecky mozky dohromady, učinil si z nich vlastní názor, zúžil pole pokusů do určitých mezí, mezi nimiž se pravděpodobně nalézalo úspěšné rozluštění. Pak zorganisoval svoji laboratoř, své lidi a program práce tak, aby sta a sta pokusů mohlo být vykonáno v nejkratší době a za chvíli viděl, že je neznámé věci na stopě, až konečně dosáhl cíle.

Takovým způsobem docílil v rychlé posloupnosti nových zlepšení v telegrafu, v telefonu, tisíce pokusů mu řeklo, jak asi bude vypadati první žárovka, až se konec koncův k ní dostal. Dal se do oboru cementové výroby a položil tím základy k ohromnému novému průmyslu.

V době vojny se »pánové šavle« na něj obrátili, aby pomohl chránit vojáky Spojenců proti nepřátelskému plynu a aby pomohl zahánět podvodní loďky.

I zde se opět osvědčila jeho nepoddajnost a důslednost v provádění a dokončení vytčeného programu.

A na konec vrhněme světlo ještě na někoho. Na paní Edisonovou.

Máme před sebou opětně praktický příklad, že muž jest z velké části tím, čím je jeho žena. Dostane-li se vedle velkého muže duševní křehotinka, nedospělá k životnímu programu, který si muž vytkne — celá loď žití se kymácí a může ztroskotat na skále.

Dostane-li se mu po bok žena, nejen se srdcem, ale s hrstí zdravého, kyprého rozumu, pak vedle takové ženy mužova činnost, mužova snaha a mužův úspěch se zmnohonásobuje.

Paní Edisonová dohlížela na svého Tomáše, protože on sám na sebe mnohdy zapomínal. Regulovala jeho stravu. Když se zdál být přepracován, zapomínal na spánek a přepínal nervy — dovedla vždy svoji láskyplnou diplomacií přivést zpět k normálnímu stavu.

Mnozí zbožňovatelé šířili o Edisonovi nejdivočejší vymyšleniny. Že prý spí jen dvě, tři hodiny a podobně. Ano, byly časy, kdy spával málo, hlavně tehdy, když pokusy v laboratoři prozrazovaly blízký úspěch. Pak spával na lavici i na stole a sledoval teploměry, volt a ampermetry a jiné měřící přístroje osobně, jen aby mu neuklouznul úspěch z prstů v posledním okamžiku.

Edison vždy rád spával! Vždy se snažil mít svých osm hodin spánku!

Thomas Alva Edison je starý pán, je s námi při plné práci, a míní s námi zůstat ještě po řadu let — protože prý ještě mnohé věci nedodělal.

Přejme mu toho. A nejen jemu, ale i sobě.