Červená, tradiční slovanská barva velikonočních vajec

Velikonoční vajíčka.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kraslice

Symbolem země rodné na jaře jsou kraslice či vajíčka červená, u Poláků a Rusů písanky jmenovaná, poněvadž „krása“ znamenalo původně červenosť a „pisati“ původně malovati, barviti, pestřiti.

U Korutanů jmenuje se vajíčko velikonočně „pyric“ (pýřiti, červenati se). Barva vajíček těch je symbolická. „Krása“ t. červenosť bije na barvu červenou slunce vycházejícího a jarného, pročež velikonoce i svátky červenými zoveme. „Pisanosť“ ale t. barvitost vůbec a pestrosť bije na rozmanitosť barev jarných naproti jednotvárnosti zimné.

V mysli lidu jsou skutečně kraslice a velikonoce tak obyčejem spojeny, že se říkává : nebude tu červených vajec jisti, ve smyslu, nedočká se tu velikonoc, úcty ale jim věnované dokládá pořekadlo : šetřím ho jako červené vejce.

V Polsku a místy i v Čechách rozkrajuje hned z rána hospodyně několik červených vajec a hospodář s dětmi a s příbuznými požívá jich společně s ní přejíce si přitom všeho dobrého a zapomínajíce na strasti utrpené. Obřad týž shledáš tak rozšířeným po celé Haliči, že i sám římskokatolický arcibiskup Lvovský po vykonaných službách božích přivítává hosti své hojné tímto obyčejem, nesa příchozím na míse velké hojnost rozkrájených vajec vstříc a požívaje jich při přání vespolném s nimi.

Nemoha se zde pouštěti do rozebírání různých obřadů jiných a her rozmanitých, jež se dějí o velikonocích vejcemi mezi Slovanstvem, připomínám jen, že Rusíni házejí škořábky do vody, aby z plování jich tak věštili, jak jinde se věstí z vínků plynoucích po vodě ; my ale zakopaváme skořápek do země, aby úrodna byla.

V Rusku házejí i do ohně náhle povstalého vejce velikonočně a v Estonsku metají i živou kvočnu do ohně, aby se uhasil.