Rebner: Nemravný Goethe.
Dnes rozčilením všecko hoři
na gymnasiu v Kikiru,
kde vážně páni profesoři
se radi o čems nadmíru.
»Morálka,« — řek', jenž stářím kvete, —
»je žáků ohrožena zle
a vinu nese starý Goethe
v té historii oplzlé.
Co v básni psal ten muž, já očím svým,
mně věřte, skorem ani nevěřím!
Až do poslední chvilky
král z Thule věren býti chtěl,
ten od své mroucí milky
ze zlata pohár obdržel.
Milenka! to je přímo ostuda!
Přec škola noční lokál není!«
Se smíchem profesor Brum radu dá:
»Tak text se jednoduše změní!«
Být věrný kdys král z Chesťru
až do poslední chvilky chtěl,
ten upomínkou na svou mroucí sestru
ze zlata pohár obdržel.
Teď profesor pan Wendtmann dí:
»Ach, sestra, sestra, to se nehodí!
Kdo s ňákou žábou náhle spatřen jest,
ten za sestru ji vydá, na mou čest!
Tu profesor Klein mini hravě:
»To sestra nemusí být právě!
Až k hrobu věrnost zachovati
kdys kalkutský král chtěl,
ten od umírající máti
ze zlata pohár obdržel.«
Profesor Braun, pln zlosti,
řek’: »Těch žen je už dosti.«
A žena duši a též tělu škodí!
Je matka ženou, sem se špatně hodí!
Profesor Brouk to opraví:
Tož změňme celé pohlaví — a basta!«
Být statečný král ze Sudanu
až do posledka věrný chtěl,
ten od bratra, když ubíral se k Pánu,
ze zlata pohár obdržel.
Tu všichni vzkřikli: »To je báječné!«
A každý uvádět do školy započne
hned bez milenky ze své vůle
ten způsob čteni krále z Thule.
Pan Hofmannsthal však s Eisenbachem
zoufají si: »Strašná věc!«
Jen Goethe smál se, starý diplomat.
»Odpověď správnou,« řekl, »může dát
můj dobrý z Berlichingenu Goetz!«
Přeložil Emmerich Al. Hruška.
|
Plagiát Bassův zní: Nemravná píseň.
Na gymnasiu v Kocourkově
přísně se dbá na dobrý mrav.
A na každičké konferenci
je mravnost první paragraf.
Když ondy zas se sešel sbor,
tu první vyvstal senior
a tenor jeho velké řeči
je morální zas nebezpečí.
»Já nemám, páni, ve zvyku
snad šťourat v novém zpěvníku,
jejž pro potřebu středních škol
nám vydal pan kolega Khol,
však jedna píseň, smutno dost,
tam ohrožuje nevinnost,
jen slyšte, páni, píseň tu,
jež předkládá se studentu:
»Nad Berounkou pod Tetinem
růže již se červená,
pode stráni tam s vojínem
dli panenka blažená.«
To, myslím, uzná každý z vás,
že věc má choulostivý ráz,
co voják s kuchtou provádí,
to nehodí se pro mládí.
A proti hrozné nemravnosti této,
já podávám své veto!«
Po slovech těchto každý ztich,
pan profesor Jung se zdvih,
a nabral dechu v plíce
důstojné ku replice:
»Já chápu vaše rozhořčeni,
však dovolte, bych řekl jen,
když poněkud se text jen změní,
i smysl bude pozměněn
a proto snažně žádám vás,
by tento text zněl takto as:
»Nad Berounkou pod Tetinem
červená se přeslička,
pode stráni tam s vojínem
dlí blažená sestřička.«
Tu všichni zmlkli kolkolem,
až zdvihl se na místě svém
profesor doktor Sova
a hned se ujal slova:
»Já myslím, páni, že to vlastně
nedopadlo tuze šťastně.
Každý z nás to dobře ví,
nač studenti se vymluví,
když potkáte je s holkou na ulici,
hned sestru mají, sestřenici.
Proto navrhuji znova
tato slova:
»Nad Berounkou pod Tetinem
červená se kručinka,
pode strání tam s vojínem
dlí blažená matinka.«
Tu zmlkli všichni kolem v ráz,
až vstal profesor Mathias,
jenž mluvil sice hlučně,
ale stručně:
»Kolegové, tato změna
není vůbec žádná změna,
neboť dosud zůstala tam
žena, žena, žena.
Když chcete potírati chtíč,
ta žena musí z písně pryč,
nuž slyšte tedy návrh můj
a každý o něm rozhoduj:
»Nad Berounkou pod Tetinem
červená se barvínek,
pode stráni tam s vojínem
dli blažený tatínek.«
Tu úpravu sbor přijat chtěl,
v tom povstal sám pan ředitel
a řekl velmi skromně:
Je potěšením pro mne,
když vidím vaši horlivost
jak ochrániti nevinnost,
však dovolte, by moment na jeden
váš talent básnický byl přiveden.
I v posledním svém znění
ta píseň vhodna není,
jest nutno dbát, by naši žáci,
neměli písně pro lekraci,
naopak by text měl vždycky
ráz výlučně pedagogický.
A proto si vám dovolím
navrhnout píseň s textem svým:
Nad Vltavou pod Orlíkem
červená se lilium,
pilný student se slovníkem
koná tam své studium.«
Tu konference v jeden ráz
vypukla v jásot na souhlas,
neb těžký problém, na mou čest,
vychováni dětí jest,
zvláště budí pozornost
oktavánská nevinnost!
|