Naše projekty: originální samolepky na stěnu Pieris.czmagazín Příroda.czobchod s plastikovými modely Plastikáče.czefektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Byl spisovatel Eduard Bass plagiátor?

původně vyšlo: Kopřivy 1918, autor neuveden.
Spisovatele Eduarda Basse, autora dodnes známého Cirkusu Humberto nebo Klapzubovy jedenáctky, zná jistě každý. Podílel se také na tvorbě pro legendární kabaret Červená sedma. Podle článku z roku 1918 byla ale některá jeho díla jen plagiáty.


Nemravný Eduard Bass

Přibíjíme dnes na pranýř ojedinělý případ drzé literární krádeže.

Přinášíme překlad starého Rebnerova kupletu »Nemravný Goethe« (originálem posloužíme v redakci), který je z repertoiru Mely Mars a vedle něho »Bassův« kuplet »Nemravná píseň«, který vyšel ve sbírce »Syrinx«, již sám Bass rediguje.

Hned povrchním srovnáním obou příspěvků sezná čtenář, že jde o křiklavý plagiát. Pan Bass v domnění, že v Čechách se nedostane nikomu do ruky svazeček šansonů Rebnerovych, ukradl mu vtipnou jednu mysleniu, kterou lokalisoval a i jeho myšlenkovou stavbu v ostatním do podrobností nápodobil. Při pozornějším přečtení shledáte, jak pustým způsobem vykradl Bass Rebnera.

Pokládali jsme za nutné, uchýliti se od pravidla, jež nám velelo až dosud takové ptáčky, při umělecké krádeži přistižené, propustiti bez hluku na záruku, že toho už nikdy neudělají. S věcí páně Bassovou musí se na veřejnost, neboť tento pán každý týden vrhá se na lidi, kteří dle jeho domněnky toho zasluhují, zasedne nad nimi na soudnou stolici a pak je pohaní. Opravdu čestný satyrik má k tomu právo.

Ale u pana Bassa je to hotová blasfemie: Kdo vykrádá Rebnera (a kdo ví, kolik jiných takových kousků může se v našich poměrech spáchati, než náhodou jeden je odkryt), nemá práva sáhat na jiné lidi a dělat ze sebe soudce. U nás je dobrý recept, jak se s takovými lidmi zatočí, jak ukazuje případ Arne Laurina: Panu Bassovi nezbývá, než uchýliti se do soukromí, nechce-li, aby v jeho »tvorbě« bylo pátráno po jiných takových »vlivech«, jako je Rebner.

A obáváme se, že bychom ještě našli . .


Rebner:
Nemravný Goethe.

Dnes rozčilením všecko hoři
na gymnasiu v Kikiru,
kde vážně páni profesoři
se radi o čems nadmíru.
»Morálka,« — řek', jenž stářím kvete, —
»je žáků ohrožena zle
a vinu nese starý Goethe
v té historii oplzlé.
Co v básni psal ten muž, já očím svým,
mně věřte, skorem ani nevěřím!

Až do poslední chvilky
král z Thule věren býti chtěl,
ten od své mroucí milky
ze zlata pohár obdržel.

Milenka! to je přímo ostuda!
Přec škola noční lokál není!«
Se smíchem profesor Brum radu dá:
»Tak text se jednoduše změní!«

Být věrný kdys král z Chesťru
až do poslední chvilky chtěl,
ten upomínkou na svou mroucí sestru
ze zlata pohár obdržel.

Teď profesor pan Wendtmann dí:
»Ach, sestra, sestra, to se nehodí!
Kdo s ňákou žábou náhle spatřen jest,
ten za sestru ji vydá, na mou čest!
Tu profesor Klein mini hravě:
»To sestra nemusí být právě!

Až k hrobu věrnost zachovati
kdys kalkutský král chtěl,
ten od umírající máti
ze zlata pohár obdržel.«

Profesor Braun, pln zlosti,
řek’: »Těch žen je už dosti.«
A žena duši a též tělu škodí!
Je matka ženou, sem se špatně hodí!
Profesor Brouk to opraví:
Tož změňme celé pohlaví — a basta!«

Být statečný král ze Sudanu
až do posledka věrný chtěl,
ten od bratra, když ubíral se k Pánu,
ze zlata pohár obdržel.

Tu všichni vzkřikli: »To je báječné!«
A každý uvádět do školy započne
hned bez milenky ze své vůle
ten způsob čteni krále z Thule.
Pan Hofmannsthal však s Eisenbachem
zoufají si: »Strašná věc!«

Jen Goethe smál se, starý diplomat.
»Odpověď správnou,« řekl, »může dát
můj dobrý z Berlichingenu Goetz!«
Přeložil Emmerich Al. Hruška.


Plagiát Bassův zní:
Nemravná píseň.

Na gymnasiu v Kocourkově
přísně se dbá na dobrý mrav.
A na každičké konferenci
je mravnost první paragraf.
Když ondy zas se sešel sbor,
tu první vyvstal senior
a tenor jeho velké řeči
je morální zas nebezpečí.
»Já nemám, páni, ve zvyku
snad šťourat v novém zpěvníku,
jejž pro potřebu středních škol
nám vydal pan kolega Khol,
však jedna píseň, smutno dost,
tam ohrožuje nevinnost,
jen slyšte, páni, píseň tu,
jež předkládá se studentu:

»Nad Berounkou pod Tetinem
růže již se červená,
pode stráni tam s vojínem
dli panenka blažená.«

To, myslím, uzná každý z vás,
že věc má choulostivý ráz,
co voják s kuchtou provádí,
to nehodí se pro mládí.
A proti hrozné nemravnosti této,
já podávám své veto!«

Po slovech těchto každý ztich,
pan profesor Jung se zdvih,
a nabral dechu v plíce
důstojné ku replice:

»Já chápu vaše rozhořčeni,
však dovolte, bych řekl jen,
když poněkud se text jen změní,
i smysl bude pozměněn
a proto snažně žádám vás,
by tento text zněl takto as:

»Nad Berounkou pod Tetinem
červená se přeslička,
pode stráni tam s vojínem
dlí blažená sestřička.«

Tu všichni zmlkli kolkolem,
až zdvihl se na místě svém
profesor doktor Sova
a hned se ujal slova:
»Já myslím, páni, že to vlastně
nedopadlo tuze šťastně.
Každý z nás to dobře ví,
nač studenti se vymluví,
když potkáte je s holkou na ulici,
hned sestru mají, sestřenici.
Proto navrhuji znova
tato slova:

»Nad Berounkou pod Tetinem
červená se kručinka,
pode strání tam s vojínem
dlí blažená matinka.«

Tu zmlkli všichni kolem v ráz,
až vstal profesor Mathias,
jenž mluvil sice hlučně,
ale stručně:
»Kolegové, tato změna
není vůbec žádná změna,
neboť dosud zůstala tam
žena, žena, žena.
Když chcete potírati chtíč,
ta žena musí z písně pryč,
nuž slyšte tedy návrh můj
a každý o něm rozhoduj:

»Nad Berounkou pod Tetinem
červená se barvínek,
pode stráni tam s vojínem
dli blažený tatínek.«

Tu úpravu sbor přijat chtěl,
v tom povstal sám pan ředitel
a řekl velmi skromně:
Je potěšením pro mne,
když vidím vaši horlivost
jak ochrániti nevinnost,
však dovolte, by moment na jeden
váš talent básnický byl přiveden.
I v posledním svém znění
ta píseň vhodna není,
jest nutno dbát, by naši žáci,
neměli písně pro lekraci,
naopak by text měl vždycky
ráz výlučně pedagogický.
A proto si vám dovolím
navrhnout píseň s textem svým:

Nad Vltavou pod Orlíkem
červená se lilium,
pilný student se slovníkem
koná tam své studium.«

Tu konference v jeden ráz
vypukla v jásot na souhlas,
neb těžký problém, na mou čest,
vychováni dětí jest,
zvláště budí pozornost
oktavánská nevinnost!


Původní zdroj historického článku:
Kopřivy 1918, autor neuveden.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
11. dubna 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Novinka: kniha Bejvávalo

Kniha Bejvávalo Vám nabízí 111 zajímavých historických článků ze všech oborů, doplněných o původní fotografie, ilustrace, dobové reklamy a kreslené vtipy. K zakoupení v každém dobrém knihkupectví.




Debata k článku Byl spisovatel Eduard Bass plagiátor?


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty: