Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Jak humanista a pacifista TGM vybudoval hrdou československou armádu

původně vyšlo: T.G. Masaryk, vůdce legií 1937, autor Fr. Machník, ministr národní obrany.
Jak vojáci vzpomínali na našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a jak podle nich samotný TGM ovlivnil budování naší armády? To vám v textu z roku 1937 přiblíží tehdejší ministr obrany.


T. G. Masaryk a armáda.

Snad není druhého národa na světě, v němž by se armáda tvořila a vyvíjela tak zajímavým a pro demokracii tak příznačným způsobem, jako u nás.

Všude se armády vyvíjely navazujíce postupně a plynule na starou tradici, zdokonalovaly se či zastarávaly podle toho, jak měly vyspělý důstojnický, velitelský sbor a kdo jim stál v čele. Je jen málo příkladů v dějinách, že by armádu tvořil a dal jí mohutné základy občan-nevoják, jak tomu bylo u nás.

Možno zcela podle pravdy říci, že T. G. Masaryk naši armádu nejen stvořil a organisoval, ale také jeho zásluhou stala se armádou se zcela osobitým duchem, armádou demokratickou a při tom vojskem kvalitním, vybaveným všemi předpoklady k mocnému vzestupu jak bojové schopnosti, tak i technické vyspělosti.

President-Osvoboditel dobře pochopil duši českého a slovenského člověka, ve kterém za monarchie rakousko-uherské a zvláště za války vzrostla živelná nechuť k vojenské službě.

On byl si jist, a činy českých a slovenských vojáků v legiích ho v jeho víře utvrzovaly, že český a slovenský voják se nevyhýbá vojenské službě ze zbabělosti a strachu před útrapami nebo smrtí na poli válečném, ale jediné proto, aby protestoval tímto způsobem proti bezohledné persekuci utlačovatelů a manifestoval svou touhu po osvobození národním a pomáhal k tomu činy.

Když dospěl k poznání, že bez aktivního vojenského vystoupení na straně Dohody nemohla by naše revoluce dosáhnouti cíle, nasadil hlavní úsilí k organisování vojska. A vojsko, ono vojsko, které v krátké době po svém zrodu uvedlo v údiv svět svou statečností, formuje z oněch vojáků-zajatců.

T. G. Masaryk, filosof, hlasatel humanity a pacifista, obrací se k nim a přesvědčuje je, že jsou oprávněni vystoupit proti utlačovatelům se zbraní v ruce, že mají mravní povinnost biti se za svá práva a odčinit staré křivdy, po staletí na našem národě páchané. Netvoří z nich však jen vojáky, ale zároveň průkopníky, kteří mají provést mezi zajatci úplný přerod v nazírání na armádu.

Aby se tak mohlo státi, formuluje ideje čs. vojska, dává dobrovolecké armádě nový krásný mravní základ a jasně vyslovuje zásady a pravidla, podle nichž se nová demokratická armáda má vytvářeti.

V mnohých svých projevech precisoval, čeho bylo třeba, aby z dobrovoleckého vojska se stala armáda dokonalejší, než byly staré armády monarchistické, aby z čs. vojáka stal se bojovník za právo a spravedlnost, bojovník statečný, ale při tom velkodušný, nikoli sveřepý žoldnéř a militarista.

Tento velký úkol se skvěle zdařil. A povážíme-li, že výsledek tento byl dosažen v kruté době světové války, v době uvolnění morálky, možno mluviti o zázraku.

Bylo to snad proto, že ve vojácích naší zahraniční revoluce bilo veliké srdce Masarykovo, plné lásky k národu a lidstvu, že dobrovolci žili myšlenkami a velkou ušlechtilou vírou ve svatou věc našeho národního osvobození, po němž toužily a k němuž nás vedly generace prošlé ústrkem, utrpením, zklamáním.

Avšak ani po návratu do vlasti nebyla skončena organisátorská práce našeho presidenta-Osvoboditele. Doba ani nálada nebyla příznivá pro tvoření armády. Národ, opojen vítězstvím, nadějemi i vírou, že nikdy již válek nebude, i když se přímo nestavěl proti budování armády, nikterak se nepřičiňoval o její zvelebení.

Jeho poměr, dík reminiscencím na armádu rakouskou, nebyl také k nové armádě československé zprvu nikterak vřelý. Tu znovu zasahuje svou autoritou první president T. G. Masaryk, aby poměr občanstva k armádě, respektive k obraně státu upravil a aby i domácímu vojsku, stejně jako činil za hranicemi, přesně vytyčil cestu budoucího vývoje.

Nečinil tak, jak již bylo v jeho povaze, cestou nařizovací, ale neustálým přesvědčováním a poučováním. Není snad věci, na kterou by při této své veliké práci uvědomovací zapomněl.

Formuloval přesvědčivě poměr armády k humanitě, k demokracii, k patriotismu, militarismu, pacifismu, k národnosti a k mezinárodnosti.

Vytyčil zásady kázně a vojenské statečnosti, promlouval mnohokráte o nutnosti iniciativy, vzdělání, dobré tradice, o problému velitelů, o vlastnostech důstojníků, o vztahu tisku k armádě a mnohém a mnohém jiném.

Jeho slova se vtělovala ve skutečnost, na jeho ideách postavena byla nová československá branná moc jako na žulovém podkladu. Měl rád naši armádu a usiloval stále o její zdokonalování.

Mnohokráte opakoval v různých obměnách svou thesi: „Světová situace donucuje nás míti dobré, ba výborné vojsko. Musíme obstát vojensky. Nemluvím militaristicky, ale pochopil jsem, a právě zkušenostmi z války, že naše armáda musí odpovídati všem požadavkům válečného umění.

My musíme mít i dobře vyzbrojené vojsko, aby dovedlo čeliti vojensky dovednému nepříteli. Je třeba zvyšovat stále bojezpůsobnost armády prací a disciplinou, demokratisaci provádět rozumným způsobem. Musí být naší přední starostí, aby bylo opravdu vojskem a dovedlo bojovat se ztrátami co možno nejmenšími.“ Z těchto jeho slov je vidno, jak toužil po dokonalé armádě, ne však z touhy po zesílení moci, ale, jak z jeho slov vysvítá, z lásky k národu, který chtěl uchránit od utrpení a ztrát, jež jsou vždy neúměrně veliké, není-li armáda co nejvyspělejší a nejvycvičenější.

Naše armáda, dík jeho mravní podpoře a veliké práci, vyšinula se mezi první armády evropské. Tato vyspělost není však jen zjevem přechodným, způsobeným urychleným tempem vyzbrojování, nýbrž výrazem dlouholeté výchovné práce, konané v duchu Masarykově. Síla armád nespočívá pouze ve výzbroji, ale v přední řadě v duchu, kterým je armáda proniknuta. Výzbroj lze koupiti, ale ducha nikoliv.

Duch naší branné moci má hluboké kořeny. Vyrostl z všelidské filosofie Masarykovy, jež byla založena na poznatcích dějinných, zhodnocením zkušeností věků. Duch tento není opřen o vrátkou ideologii chvíle a náhodné evropské situace a proto nemůže býti splaven a smeten žádnou změnou názorů nebo změnou vládnoucího režimu.

Nemůže selhat v rozhodném okamžiku, ani ve chvíli přechodného neúspěchu, protože není spojen s osobami, ani jinými věcmi pomíjejícími, a proto bude žiti věčně, tak, jako věčně bude žít národ náš, nezapomene-li dbáti na svou obranu, na zajištění svého státu v duchu učení svého největšího občana a vůdce — presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka.


Původní zdroj historického článku:
T.G. Masaryk, vůdce legií 1937, autor Fr. Machník, ministr národní obrany.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
12. března 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.








Debata k článku Jak humanista a pacifista TGM vybudoval hrdou československou armádu


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty: