Zapomenutý způsob, jak kdysi lékaři využívali telefon k vyšetření pacientů

Telefonistky.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Telefon v ranlékařství.

V londýnských nemocnicích vešlo od některé doby v obyčej užívati telefonu jako vydatné pomůcky při vyhledávání cizích těles v ranách.

Věc sestrojena je zcela prostě. K telefonnímu sluchátku jsou dvěma dráty připojeny kovová deska a lékařská sonda. Deska při zkoumání jest položena na tělo pacientovo; aby lépe přilehla a bylo způsobeno přesnější spojení, podloží lékař pod ni vlhký plát houby, nebo ssací papír, napojený roztokem solným.

Po té přiloží sluchátko k uchu, jež mimo to opatřeno jest tak, aby mohlo býti samo k hlavě naslouchajícího připojeno a nechávalo obě ruce volné. Vpraví-li lékař potom sondu do rány, jest vlastně okruh uzavřen.

Proud však teprve vzniká, dotkne-li se sonda v těle kovového předmětu, sonda počne se chvěti a ve sluchátku jest slyšeti patrné zvučení.

Zařízení to není vlastně nic jiného, než využitkování známého experimentu Galvaniho, který, jak víme, prvý vyzkoumal, že povstává elektrický proud stykem různorodých kovů, oddělených od sebe vrstvou látky, napojené tekutinou.

Methoda se v Londýně již dobře osvědčila a přispěla, že bezpečně byly vytaženy z ran kule, jehly, broky, úlomky mědi i ocele; nezdar dostavoval se pouze tehdy, když cizí předmět byl z téhož kovu, jako sonda; za tou příčinou mají v nemocnicích po ruce několik sond z rozličných kovů.