Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Jaká je minulost i budoucnost využívání psů v armádě?

původně vyšlo: Besedy lidu 1900, autor Fr. Hromádko.
Zajímá vás, od jaké doby vojáci využívají při své službě pomoci psů, jak se na přelomu minulého století psi cvičili v Německu nebo jaké služby čekají na vojenské psy v budoucnosti? Seznámí vás s tím článek z roku 1900.


Užívání psů ve válce.

Ze všech domácích zvířat přilnul ku člověku nejvíce pes. On jest jeho věrný a spolehlivý průvodce, ale i strážce jeho majetku a po případě i neohrožený obránce osobní bezpečnosti.

Že i v novověkých válkách psů se užívalo zejména na bojištích k vyhledávání raněných od sborů zdravotnických, není širšímu obecenstvu neznámo úplně, avšak bližší o tom vědomosti mají přece jen užší odborné třídy vojenské.

Zároveň jest méně povědomo, že užívání psů k účelům válečným není vymožeností doby nové, neboť již za časů starých válečníků řeckých a římských užíváno psů ve válce, ovšem že způsobem jiným než nyní se děje. Pes tu bojoval po boku svého pána.

Podobně vodili Galové, Cymbrové a j. národové albánští a iberští psy s sebou do bitvy. Váleční psi za starých časů byli velcí, silní, divoce rozsápaní a kousaví hafani, kteří lítě bojovali a chránili svého pána, divoce nepřítele napadali, do těla jeho kousali a jej trhali vztekle.

Ve středověku užívali Španělé silných a krve-lačných psů řeznických k podmanění domorodců na ostrovech Kuba a Domingo. K témuž účelu štvali je Angličané na domorodé obyvatelstvo na ostrově Jamaice. Francouzi se učili od Kabylů užívati psů ve válce ku přímému útoku na nepřítele a k nepřetržité obraně vlastního těla. Byli to psi velcí, silní a zlí a bojovali přímo jak lítá zvěř.

Zavedení střelné zbraně v novověkém válečnictví učinilo starému zvyku vodění psů do bitev konec, neboť tito by byli všude bývali postříleni. Teprv za posledních desítiletí opět se obrátila pozornost ku psům a jich užívání v moderním válečnictví. Avšak úkoly, jež má pes v novověké válce vyplňovati, jsou zcela jiného rázu než bývaly za starých dob. Jiné požadavky se činí na nynější služby psů ve válce a proto jiného druhu psi se za příčinou tou vyhledávají než před dávnými časy bývalo.

Oni mají konati služby hlavně při předních strážích a po bitvě na bojišti vyčenichávati vojíny raněné a padlé, aby včas ku pomoci se jim přispěti mohlo, neboť má-li se jim pomoci dostati, musíme je především míti. Psi ve válce mají býti nyní vycvičeni ku roznášení různých zpráv (štafet) od jednoho konce voje ku druhému, po případě k donášení střeliva předním strážím. Rychlosti jejich nedostihne ani jezdec ani velociped. Oni nejsou vázáni na určitou cestu, přeběhnou, když toho třeba, houštiny, rokle, příkopy, potoky, hory a doly snadno, byť i v oklikách.

Jejich jemný čich vyčenichá jistě místo a osobu a jest takový vycvičený pes ve válce nejspolehlivější posluha.

Proto se k podobným vybranějším službám každý pes také nehodí. Psi tohoto druhu musí býti chytří, bystrých smyslů, poslušní, vytrvalí, tedy nikoliv choulostiví a bojácní, nýbrž otužilí a smělí, vůbec intelligentní, krotcí a ne kousaví; konečně proti povětrnostním zlotám otužilí.

Ze všech odrůd psích, jichž jest několik set, hodí se k vojenským službám nejlépe prostřední výšky pes ovčácký, s čenichem štíhlým, ušima vzhůru obrácenýma, s ocasem chvostnatým a nahoru zatočeným. Hlavně se vychvaluje mezi svými soudruhy ovčácký pes škotský »Collie«, který jest tvrdý a podivuhodně intelligentní (rozumný) i vytrvalý. Jeho adjustace čili úprava, přihlížíme-li k účelům sboru zdravotnického, záleží v lehkém, měkkém sedélku, upevněném kolem těla, s červeným švýcarským křížem sanitním, přišitým na vrchu sedla.

Po obou stranách těla jsou zavěšeny kapsáře, ve kterých jsou zastrčeny nejen obvazy a šarpie, nýbrž i léky, ano i potrava, též pro psa (koláče) čili t. zv. futráž.

Rozumí se samo sebou, že psi tito potřebují velké dressury (výcviku), zvláště psi pro zdravotnické služby určení.

Od r. 1893 jest v německé říši zvláštní spolek, který čítá již na 600 členů s ročním příspěvkem 3 M. (zl. 180). Spolek ten má své stanice pro chov a výcvik válečných psů a vydržuje na vlastní útraty dovedné cvičitele psů. Psi vycvičení zasílají se zdravotnickým sborům anebo i plukům zdarma.

Ve válkách budoucích, kde bude užíváno bezdýmného prachu, kde bojiště budou rozsáhlejší, kde snad i v noci povede se boj střelbou, budou psi obstarávati noční hlídky na předstrážích, prohledávati nej-bližší okolí a to hlavně na místech nepřístupných, hornatých a lesnatých.

Zkrátka možno bez rozpaku již nyní a směle tvrditi, že v příští válce budou psi nezbytní soubojovníci vojska.


Původní zdroj historického článku:
Besedy lidu 1900, autor Fr. Hromádko.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
1. března 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.





Debata k článku Jaká je minulost i budoucnost využívání psů v armádě?


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty: