Jaká je minulost i budoucnost využívání psů v armádě?

Užívání psů ve válce.

Ze všech domácích zvířat přilnul ku člověku nejvíce pes. On jest jeho věrný a spolehlivý průvodce, ale i strážce jeho majetku a po případě i neohrožený obránce osobní bezpečnosti.

Že i v novověkých válkách psů se užívalo zejména na bojištích k vyhledávání raněných od sborů zdravotnických, není širšímu obecenstvu neznámo úplně, avšak bližší o tom vědomosti mají přece jen užší odborné třídy vojenské.

Zároveň jest méně povědomo, že užívání psů k účelům válečným není vymožeností doby nové, neboť již za časů starých válečníků řeckých a římských užíváno psů ve válce, ovšem že způsobem jiným než nyní se děje. Pes tu bojoval po boku svého pána.

Podobně vodili Galové, Cymbrové a j. národové albánští a iberští psy s sebou do bitvy. Váleční psi za starých časů byli velcí, silní, divoce rozsápaní a kousaví hafani, kteří lítě bojovali a chránili svého pána, divoce nepřítele napadali, do těla jeho kousali a jej trhali vztekle.

Ve středověku užívali Španělé silných a krve-lačných psů řeznických k podmanění domorodců na ostrovech Kuba a Domingo. K témuž účelu štvali je Angličané na domorodé obyvatelstvo na ostrově Jamaice. Francouzi se učili od Kabylů užívati psů ve válce ku přímému útoku na nepřítele a k nepřetržité obraně vlastního těla. Byli to psi velcí, silní a zlí a bojovali přímo jak lítá zvěř.

Zavedení střelné zbraně v novověkém válečnictví učinilo starému zvyku vodění psů do bitev konec, neboť tito by byli všude bývali postříleni. Teprv za posledních desítiletí opět se obrátila pozornost ku psům a jich užívání v moderním válečnictví. Avšak úkoly, jež má pes v novověké válce vyplňovati, jsou zcela jiného rázu než bývaly za starých dob. Jiné požadavky se činí na nynější služby psů ve válce a proto jiného druhu psi se za příčinou tou vyhledávají než před dávnými časy bývalo.

Oni mají konati služby hlavně při předních strážích a po bitvě na bojišti vyčenichávati vojíny raněné a padlé, aby včas ku pomoci se jim přispěti mohlo, neboť má-li se jim pomoci dostati, musíme je především míti. Psi ve válce mají býti nyní vycvičeni ku roznášení různých zpráv (štafet) od jednoho konce voje ku druhému, po případě k donášení střeliva předním strážím. Rychlosti jejich nedostihne ani jezdec ani velociped. Oni nejsou vázáni na určitou cestu, přeběhnou, když toho třeba, houštiny, rokle, příkopy, potoky, hory a doly snadno, byť i v oklikách.

Jejich jemný čich vyčenichá jistě místo a osobu a jest takový vycvičený pes ve válce nejspolehlivější posluha.

Proto se k podobným vybranějším službám každý pes také nehodí. Psi tohoto druhu musí býti chytří, bystrých smyslů, poslušní, vytrvalí, tedy nikoliv choulostiví a bojácní, nýbrž otužilí a smělí, vůbec intelligentní, krotcí a ne kousaví; konečně proti povětrnostním zlotám otužilí.

Ze všech odrůd psích, jichž jest několik set, hodí se k vojenským službám nejlépe prostřední výšky pes ovčácký, s čenichem štíhlým, ušima vzhůru obrácenýma, s ocasem chvostnatým a nahoru zatočeným. Hlavně se vychvaluje mezi svými soudruhy ovčácký pes škotský »Collie«, který jest tvrdý a podivuhodně intelligentní (rozumný) i vytrvalý. Jeho adjustace čili úprava, přihlížíme-li k účelům sboru zdravotnického, záleží v lehkém, měkkém sedélku, upevněném kolem těla, s červeným švýcarským křížem sanitním, přišitým na vrchu sedla.

Po obou stranách těla jsou zavěšeny kapsáře, ve kterých jsou zastrčeny nejen obvazy a šarpie, nýbrž i léky, ano i potrava, též pro psa (koláče) čili t. zv. futráž.

Rozumí se samo sebou, že psi tito potřebují velké dressury (výcviku), zvláště psi pro zdravotnické služby určení.

Od r. 1893 jest v německé říši zvláštní spolek, který čítá již na 600 členů s ročním příspěvkem 3 M. (zl. 180). Spolek ten má své stanice pro chov a výcvik válečných psů a vydržuje na vlastní útraty dovedné cvičitele psů. Psi vycvičení zasílají se zdravotnickým sborům anebo i plukům zdarma.

Ve válkách budoucích, kde bude užíváno bezdýmného prachu, kde bojiště budou rozsáhlejší, kde snad i v noci povede se boj střelbou, budou psi obstarávati noční hlídky na předstrážích, prohledávati nej-bližší okolí a to hlavně na místech nepřístupných, hornatých a lesnatých.

Zkrátka možno bez rozpaku již nyní a směle tvrditi, že v příští válce budou psi nezbytní soubojovníci vojska.