Pilné matky — pohodlné dcery.
Paní Nekvapilová je vtělená chuť do práce, neznám nad ni pilnější a pracovitější paní. V její domácnosti se vše blýská a svítí. Ani prášku byste nikde nenašli.
A ke všemu nemá ani služky, udělá si všecko sama a jen ku konci týdne přijde vždy stará posluhovačka, aby vyčistila pokoje. Vždyť paní Nekvapilová jest ještě statná a nepotřebuje žádné pomoci; má také jen dvě dítky, párek hezkých štíhlých děvčátek.
„Nuže,“ myslí sobě milá čtenářka, „ta má asi podporu ve svých dcerách.“
Avšak, chyba lávky — tomu není tak.
Lidka a Hana mají tak mnoho práce, jest tudíž nemožno, aby pomáhaly ještě v domácnosti, ba jistě by podobnou domněnku odmítly. Cvičení na pianě a ve zpěvu, návštěvy, věnečky, starosti o úpravu toalet zaberou všechen jejich čas. Maminka by to vůbec ani netrpěla, aby si Liduška neb Hanička hrubou prací pošpinily a zohyzdily své něžné ručky.
Ostatně ona sama je dosud statná a síly k práci má dost. Ráno, když „děti“ ještě sladce dřímají, vycídí paní Nekvapilová vlastnoručně botky a střevíčky, i šaty, přišije šňůry a tkaničky, bez ustání jsou pilné její ruce v práci. Jistě, že nechce dcerušky vychovati k lenosti, ale nemůže si jinak pomoci, neboť musí býti celý den zaměstnána. Jest jí jen tenkráte dobře, vězí-li až po krk v práci.
Při tom však důkladně rozmazlila dcery. Na př. Liduška zůstane ráda o hodinu déle v posteli, vždyť jest maminka vzhůru a Hanička zase všecky rozpárané věci zanechá klidně svému osudu, vždyť maminka jí všecko spraví. Dříve zkoušely obě dívky sem tam, aby něco spravily, ale matka jim to vzala obyčejně z ruky se slovy: „Jen toho nech, jsi ještě nešikovná, já ti to sama zašiju.“ A tak se stalo, že dívky pak věřily samy, že jsou nešikovny ve věcech praktických a časem zpohodlněly a zlenivěly.
Rozumná matka nebude proto nikdy vykonávati práci, kterou dorostlá dcera zastati může.
Kdyby záplatování díry neb záplata a podobné nebylo bezvadně upraveno, nemusí se proto práce na sebe bráti, neboť cvik činí mistra à také matka musela se kdysi učiti. Dávejme proto našim dorůstajícím děvčatům příležitost, aby dřímající sílu a zručnost na sobě vyzkoušely a vypěstovaly.
Co je tu platna činnost matky sebe příkladnější, když dcery její tím trpí. Jak mohou se z Lidky a Hany státi samostatné ženy ? Jak budou se moci v životě protlouci a boj s ním podstoupiti? Jenom dívka, která vážné práci uvykla, může si dodati odvahy a podívati se osudu z příma do očí.
Takové Lidky a Hany naopak házejí při prvním větru flintu do žita — a je jich na světě velmi mnoho.
Kdo se však časně učí malé překážky přemáhati, ten nelekne se ani velkých. Z líné a pohodlí milující dívky se žena zdravých náhledů a sebevědomých cílů nikdy státi nemůže.
Diskuze k článku „Jak by měly matky vychovávat své dcery, aneb všeho moc škodí“