Humor našich předků: proč se naši dědečkové ženili a babičky vdávaly?

rubrika: historické články / rodina, móda a životní styl, původně vyšlo: Česká hospodyně 1907, autor neuveden.
Zajímá vás, jaký měli naši předci smysl pro humor a jak dokázali vtipkovat na téma svatby? Přesně to vám ukáže náš historický článek z roku 1907.
Následující text pochází z roku 1907

Proč se ženíme a vdáváme.

V jedné společnosti byla otázka tato proslovena a odpovědi následujícího druhu ji rozlušťovaly.

— „Poněvadž jest dobře, aby člověk nežil o samotě,“ pravil starý pán trochu biblického rázu.

— „Proto že si přec nemůžeme sami přišívati knoflíky ke košilím, když se utrhnou,“ pravil jiný, ukazuje při tom čisté manšety.

— „Proto že by nebylo malých rodin, které, pokud jsou malé, pronajmou aspoň nějaký pokoj v podnájem,“ pravil mladistvý nájemník.

— „Vždyť musíme mít přece nějakého úřadníka, který by nám naléval čaj.“

— „A proto že člověk není žádnou opicí. Arci žeť já vášnivě rád kouřím z čibuku a můj čibuk má dlouhý troubel, tak že při zapalování ani s nejdelším fidibusem nedosáhnu na tabák. Kdybych byl opicí, měl bych ruce, které by sáhaly až po paty, mohl bych si tedy sám zapáliti čibuk a nemusil bych se ženit; že ale nejsem opicí a chci přece kouřiti, proto se musím ženit.“

Na to počaly paničky: „Jste pánové přece velmi lehkomyslní, vdáváme se jednoduše proto, že přece musíme někoho míti, kdo by nám vychoval svoje děti.“ (Všeobecný smích).

„Já jsem se vdala, abych mohla sama choditi z domu,“ pravila paní s výtkou na manžela, s nímž se byla poněkud rozhorlila.

„A já, proto že mně ty ustavičné mušelínové šaty byly již fádní a pravé měšťanské děvče přece chodí v hedbáví až když se vdá,“ a při tom zašustila hedbávím.

„Já jsem se vdala jenom z přátelství,“ pravila starší matrona. „Jak a ne z lásky? Avšak zajisté z přátelství k svému muži ?“ — „Nikoliv, z přátelství k jedné kamarádce, která sobě zařídila magacín dětských šatů a kterou jsem jinak podporovati nemohla.“

— „A proč vy jste se vdala, madame ?“ otázáno se mladé paní, která byla známa svou prostotou. — „Já? Abych se vycvičila ve franštině.“ — „Je-li možná!“ — „Opravdu. Učitel můj mně pravil, že nejlépe se naučíme francouzské konversaci z románů „Paul de Cocka.“ — „Aha, co děvče nesměla jste je čísti?“ — „Ovšem, nyní ale co jsem vdána, pročtla jsem je všecky.“ — „Ve francouzské řeči?“ — „Ne, v překladu."


Původní zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1907, autor neuveden.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
31. ledna 2019


Diskuze k článku „Humor našich předků: proč se naši dědečkové ženili a babičky vdávaly?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.