Proč se ženíme a vdáváme.
V jedné společnosti byla otázka tato proslovena a odpovědi následujícího druhu ji rozlušťovaly.
— „Poněvadž jest dobře, aby člověk nežil o samotě,“ pravil starý pán trochu biblického rázu.
— „Proto že si přec nemůžeme sami přišívati knoflíky ke košilím, když se utrhnou,“ pravil jiný, ukazuje při tom čisté manšety.
— „Proto že by nebylo malých rodin, které, pokud jsou malé, pronajmou aspoň nějaký pokoj v podnájem,“ pravil mladistvý nájemník.
— „Vždyť musíme mít přece nějakého úřadníka, který by nám naléval čaj.“
— „A proto že člověk není žádnou opicí. Arci žeť já vášnivě rád kouřím z čibuku a můj čibuk má dlouhý troubel, tak že při zapalování ani s nejdelším fidibusem nedosáhnu na tabák. Kdybych byl opicí, měl bych ruce, které by sáhaly až po paty, mohl bych si tedy sám zapáliti čibuk a nemusil bych se ženit; že ale nejsem opicí a chci přece kouřiti, proto se musím ženit.“
Na to počaly paničky: „Jste pánové přece velmi lehkomyslní, vdáváme se jednoduše proto, že přece musíme někoho míti, kdo by nám vychoval svoje děti.“ (Všeobecný smích).
„Já jsem se vdala, abych mohla sama choditi z domu,“ pravila paní s výtkou na manžela, s nímž se byla poněkud rozhorlila.
„A já, proto že mně ty ustavičné mušelínové šaty byly již fádní a pravé měšťanské děvče přece chodí v hedbáví až když se vdá,“ a při tom zašustila hedbávím.
„Já jsem se vdala jenom z přátelství,“ pravila starší matrona. „Jak a ne z lásky? Avšak zajisté z přátelství k svému muži ?“ — „Nikoliv, z přátelství k jedné kamarádce, která sobě zařídila magacín dětských šatů a kterou jsem jinak podporovati nemohla.“
— „A proč vy jste se vdala, madame ?“ otázáno se mladé paní, která byla známa svou prostotou. — „Já? Abych se vycvičila ve franštině.“ — „Je-li možná!“ — „Opravdu. Učitel můj mně pravil, že nejlépe se naučíme francouzské konversaci z románů „Paul de Cocka.“ — „Aha, co děvče nesměla jste je čísti?“ — „Ovšem, nyní ale co jsem vdána, pročtla jsem je všecky.“ — „Ve francouzské řeči?“ — „Ne, v překladu."
témata článku:
Diskuze k článku „Humor našich předků: proč se naši dědečkové ženili a babičky vdávaly?“