Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Humor našich předků: proč se naši dědečkové ženili a babičky vdávaly?

původně vyšlo: Česká hospodyně 1907, autor neuveden.
Zajímá vás, jaký měli naši předci smysl pro humor a jak dokázali vtipkovat na téma svatby? Přesně to vám ukáže náš historický článek z roku 1907.


Proč se ženíme a vdáváme.

V jedné společnosti byla otázka tato proslovena a odpovědi následujícího druhu ji rozlušťovaly.

— „Poněvadž jest dobře, aby člověk nežil o samotě,“ pravil starý pán trochu biblického rázu.

— „Proto že si přec nemůžeme sami přišívati knoflíky ke košilím, když se utrhnou,“ pravil jiný, ukazuje při tom čisté manšety.

— „Proto že by nebylo malých rodin, které, pokud jsou malé, pronajmou aspoň nějaký pokoj v podnájem,“ pravil mladistvý nájemník.

— „Vždyť musíme mít přece nějakého úřadníka, který by nám naléval čaj.“

— „A proto že člověk není žádnou opicí. Arci žeť já vášnivě rád kouřím z čibuku a můj čibuk má dlouhý troubel, tak že při zapalování ani s nejdelším fidibusem nedosáhnu na tabák. Kdybych byl opicí, měl bych ruce, které by sáhaly až po paty, mohl bych si tedy sám zapáliti čibuk a nemusil bych se ženit; že ale nejsem opicí a chci přece kouřiti, proto se musím ženit.“

Na to počaly paničky: „Jste pánové přece velmi lehkomyslní, vdáváme se jednoduše proto, že přece musíme někoho míti, kdo by nám vychoval svoje děti.“ (Všeobecný smích).

„Já jsem se vdala, abych mohla sama choditi z domu,“ pravila paní s výtkou na manžela, s nímž se byla poněkud rozhorlila.

„A já, proto že mně ty ustavičné mušelínové šaty byly již fádní a pravé měšťanské děvče přece chodí v hedbáví až když se vdá,“ a při tom zašustila hedbávím.

„Já jsem se vdala jenom z přátelství,“ pravila starší matrona. „Jak a ne z lásky? Avšak zajisté z přátelství k svému muži ?“ — „Nikoliv, z přátelství k jedné kamarádce, která sobě zařídila magacín dětských šatů a kterou jsem jinak podporovati nemohla.“

— „A proč vy jste se vdala, madame ?“ otázáno se mladé paní, která byla známa svou prostotou. — „Já? Abych se vycvičila ve franštině.“ — „Je-li možná!“ — „Opravdu. Učitel můj mně pravil, že nejlépe se naučíme francouzské konversaci z románů „Paul de Cocka.“ — „Aha, co děvče nesměla jste je čísti?“ — „Ovšem, nyní ale co jsem vdána, pročtla jsem je všecky.“ — „Ve francouzské řeči?“ — „Ne, v překladu."


Původní zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1907, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
31. ledna 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.