Jak získal legendární komik Ferenc Futurista své jméno a jak začala jeho hvězdná herecká kariéra?

Ferenc Futurista - jubilantem.

Ferenc Futurista.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Tohoto synonyma mimo denního druha, prof.Skupy, chytili se i jiní — přezdívka platila jako umělecké jméno, někdy i jako nadávka — a už mu zůstala.

Od té doby se říká: cení zuby jako Ferenc — vyvaluje oči jako Ferenc — anekdoty od Ference (jsou vždycky dravé a kousavé jako jeho zuby). Není hned druhý herec tak jistého gesta a výrazné visáže.

Kulisy „U Halánků“, nahradil nakreslený krajíc chleba na stěně a Ferencovy písničky začínaly nebo končily dadaismem, asi jako lidová písnička: „Zouvala si obě boty a já tobě toty, toty“. S počátku jim nikdo nerozuměl. Teprve ve vinohradské hospodě „Kuřím oku“ ujaly se Ferencovy písničky: „Vedla koně za ruku“ a „Vyrostlo kamení, vyrostlo u cesty“. Na scéně vystupuje bez masky, zabalí se prostě do bílého „lajntuchu“, baví publikum a při tom ještě studuje.

Když prof. Sucharda šťastně dokončil pomník Palackého, má Ferenc nápad. Ráno, když profesor otevřel dveře spatřil na podiu malebnou skupinu posluchačů — věrnou kopii Palackého pomníku.

V roce 1912 Ferenc sochaří na fasádě domu a spadne po prejzech z třetího do prvního patra. S vykloubenou nohou odvážejí ho ve fiakru po Václavském náměstí, kde projíždí slavobrány, připravené na druhý den pro uvítání France Josefa. Uzdraví se, jde znovu k divadlu a r. 1914 je angažován k Hašlerovi do „Rokoka“. Zde začíná jeho divadelní sláva.

Už vystupuje ve fraku, v masce a při světlech rampy. Karikuje pomníky Palackého, Máchův a také Karla Hašlera. R. 1916 přichází do Rokoka nový objev: Vlasta Burian. Za jeho spolupráce vzniká populární „Italská opera“ a velká švanda „Telefon do nebe“.

Za války i po válce stojí ustavičně mezi průbojníky slavné kabaretní éry, je také členem vinohradského divadla za režie Hilarovy a Kvapilovy: podává důkaz, že je ukázněným umělcem. Po dalším putování po celé řadě pražských scén setkáváme se s Ferencem při jeho jubileu znova v pražském Rokoku.

Bilance jeho 251eté činnosti je úctyhodná, napsal nebo spolupracoval na 50 revuích a mnohem větším počtu písniček. Jest tedy 11. únor 1933 pro Ference dnem splněných přání.

O svých příštích plánech nám řekl: „Budu bavit lidi. Mám je rád. A nikdy jsem si nepřál nic jiného, než aby mě měli lidi rádi!“