Sňatkoví dobrodruzi.

Ráda bych znala vznik slova »dobrodruh«. To, co si představujeme slovem »dobrodruh«, není nic »dobrého«, leda snad, že dobrodruh jest ten, kdo se »druží k dobrému člověku proto, aby ho ošálil nebo aby dobře žil«.

Jinak si to vysvětliti nedovedu. Ne každý dobrodruh však jest špatný člověk: může býti dobrodruh-tulák, cestovatel, aniž by komu ublížil.

Jsou však dobrodruzi i jiní, které bych spíše byla měla nazvati v nadpisu článku »podvodníci«, ale zdálo se mi to slovo pro nadpis úvahy našeho listu poněkud nevhodné. Thema však jest důležité, a proto nutno se o něm rozepsati.

Sňatkoví podvodníci!

Čtete o nich v novinách, že se vyskytují ve všech státech, nejenom u nás. Jest to zase zjev poválečný, vzniklý tím, že mnoho mužů za války od navyklo si práci, zlenošilo, dobře mnohdy žilo v etapách (alespoň ze začátku), dávalo si posílati od žen poslední haléře a sousta, která si tyto ženy odtrhovaly od úst sobě i mnohdy dětem, a mužové smávali se svým ženám, cože si myslí, jakou mají nouzi a dávali přebytečné jídlo jiným.

Tyto řádky vztahují se pouze na muže špatné, bezcitné a slyšela jsem o několika takovýchto případech vyprávěli právě od mužů.

Takovíto zlenivělí muži, zhýčkaní ženami, usmyslili si ve svém lenošivém »povolání« pokračovati. A proto plní noviny inserty všeho druhu.

V jedněch hledají »mecenášku« (zpravidla píší »mecenášku« nebo dají i příponu mužského rodu »pro formu«, jak se říká). Mecenáška se přihlásí, peníze dá nebo vydržuje nějakého mladíka, který jí ovšem slíbí sňatek a lásku až do hrobu tmavého.

Se sňatkem odkládá pro různé překážky (nemá místo nebo jakýsi list domovský nebo cosi k vůli vojenské povinnosti atd.), a vyčerpává úspory i kapitál ženy, kterou podvádí. Láska jeho klesá touže měrou, jakou ubývá peněz. Dobrodruh hledá jiný měšec a naleznuv ho, jednoho dne zmizí. Způsob zmizení jest různý.

Někdy zmizí bez rozloučení, jindy oznámí důležitou cestu k vůli zaopatření si zaměstnání, opět jindy jede k rodičům připraviti je na sňatek s milovanou ženou, vše uchystati k vhodnému jejímu přijetí nebo opatřiti si byt. Byt — bytová nouze, jaká dobrá příčina k neženění!

Jiný muž hledá insertem byt u vdovy. Přistěhuje se, skoro nic nemá nebo jindy přistěhuje kufry plné kamení a hraje si na lorda. Od své bývalé milenky má něco peněz a koupí své roztomilé paní domácí nějakou kytku, pozve ji do lóže biografu, kabaretu, dává jí drahá vína — zkrátka hýří.

Najednou mají mu přijití odněkud tisíce — starý dluh, nebo mu je nezasílá banka, ukáže i jakousi spořitelní knížku nebo šek odněkud zdaleka, kam nemůže okamžitě odjeti, poněvadž »nechce opustiti svoji zbožňovanou« nebo »hledá si místo jeho důstojné« a slíbené.

Samozřejmě, že nezkušená přednostka domácnosti takovému kavalíru, který chodí jen do lóží, pije a jí jen dobré věci, má známé bankéře, továrníky, šlechtice (u nichž byl třebas lokajem) — nabídne finanční pomoc v okamžité tísni. Vždyť to se může státi i továrníkovi, že okamžitě nemá...

Půjčí hned velký obnos, malý si ani »netroufá« nabídnouti. Půjčí, i dvakráte, ježto »peníze nejdou«. A jednoho krásného dne, když majitelka bytu a ostatní odejdou, odejde i podnájemník. Co by dělal také jiného? A aby byt byl ještě prázdnější, postará se o něj sám. Vybral zlaté mince, šperky, spořitelní knížky, šaty, prádlo... A s domácí paní sejde se až u soudu, a to ještě kdo ví, kdy.

Jiný to udělá ještě pohodlněji: přijede sem z ciziny — Ruska, Polska, Balkánu, Německa. Zde se bohatě ožení; vydává se za doktora, inženýra, továrníka. Pak po svatbě odváží výbavu své ženy a peníze, kterých potřebuje k zlepšení podniku a úpravě bytu pro ženu. Odveze vše do ciziny a zde žena čeká. Čeká rok i déle a dopátrá se konečně, že muž, jehož si vzala, nejmenoval se tak, jak se jí představil a že není tím ani v povolání, za koho se vydával.

Tak jest ženou dobrodruhovou s cizím, smýšleným jménem, který třebas jest ve svém rodném státu dokonce i — ženat, nebo — což není řídkým zjevem — ženat několikráte, třebas v každé zemi s jinou.

Zajímavo jest, že takovíto mužové dovedou oklamati i ženy chytré i jejich prozíravé matky a otce. Mívají jisté schopnosti napodobovací a osvojí si při svém ostrovtipu a jisté i nadání mnohé povrchní znalosti z oboru, který představují. Léčí, slouží mše (to sem ovšem nepatří, ale jistě jste to četly v novinách), mluví o obchodu, strojařství, právnictví, které znají třebas ze svých osobních zkušeností ze soudní síně. Jsou to krátce výteční herci života, sebevědomí, »charakterní«, o jejichž bezúhonnosti by si nedovolil nikdo pochybovati.

Přibývá jich, přibývá, budou stále, dokud budou i lehkověrné, důvěřivé ženy. Sňatek, ba nejen sňatek, ale každá známost jest risikem a jest dobře, informují-li se ženy důkladně, úředně o každém muži, s nímž si začnou známost.

Řádný muž se nyní takovouto nedůvěrou neurazí, neboť pozná, že žena není lehkomyslná, a ostatně — může i on přeptati se na ženu, s níž chce se stýkati. Lépe dříve nežli pozdě — platí pro oba.