Naše projekty:   Obchod.Bejvávalo.cz  —  originální samolepky na stěnu Pieris.cz  —  magazín Příroda.cz  —  efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Košile - součást našeho šatníku, která je mladší než myslíte

původně vyšlo: Česká hospodyně 1910, autor neuveden.
Košile je nedílnou součástí našeho šatníku. Pokud ale myslíte, že jí lidé nosí od pradávné historie, tak budete asi překvapeni. Článek z roku 1910 vás podrobně s krátkou historií košil seznámí.


Dějiny košile.

Nepostradatelnou částkou lidského oděvu jest — košile. Kdo by však se domníval, že košile byla od pradávna nosena, velmi by se mýlil, neboť není tomu ani 500 let, co stala se známou, a skorem 200 let teprv tomu, co tato část lidského oděvu zobecněla.

V řeckém bájesloví činí se sice zmínka o košili Nessově, kterou Herkules byl otráven, avšak tím rozuměn musí býti spodní oděv, jejž Římané a Rekové na nahém těle nosili. V Římě říkali mužskému spodnímu oděvu subucula, ženskému pak tunica interior. Germáné mívali plece a ramena obnažená a ostatní tělo kryl spodní šat, přes nějž přehozena byla kožešina.

Že nosení košile nestalo se hned obecným, tomu předně na závadu byla drahota plátna, za druhé málo vyvinutý smysl pro tělesnou čistotu.

Na sklonku 14. století rozmohl se průmysl lnářský následkem objevení nového dílu světa a rozmnožením bohatství a cenných látek odtamtud do Evropy přivážených tou měrou, že lidstvo počalo lépe přihlížeti k oděvu a obydlí svému, počnouc je krášliti. Vzrůstem plátenictví v Evropě množila se spotřeba košil, tak že ve století patnáctém stále nosena byla od šlechty a církevních hodnostů.

Avšak košile nebyla vyměňována snad za čistou neb novou, nýbrž nosila se tak dlouho, až se na těle sedrala.

Nepomýšleno tehdy na nějaké praní nebo proměnu košile, jelikož pořízení košile dosud bylo drahé, tak že šlechtic, mající několik košil, jmín byl za boháče. Za ohromný luxus vykládáno, když ku konci 15. století jedna princezna německá dostala od tatíka do výbavy celý tucet plátěných košil !

Aby některý majitel košile snad odvážil se v ní spáti, to byl pojem nepřipustitelný. Večer se svlékla, a lidstvo ve středověku, pán i nepán, chodilo spat po většině naho. V Italii až do dneška šetří takovým způsobem košili, ačkoli už není daleko tak drahou, jako bývala.

Z rozličných závětí boháčů ke konci 16. století jde na jevo, že užívali už také nočních košil, avšak i ti největší Kroesové mohli se vykázati jenom — jedinou !

Když pak košile počala zdomácňovati mezi měšťanským lidem, měla různé formy. Na prsou byla otevřena, u krku sepjata jehlicí a rukávy byly široké. Také noseny jen krátké úzké rukávy, nízký límec neb velký krejzlík.

Později vedle všední košile uchovávány na památku svatební a křestní košile. Vzmohl se přepych v košilích, tak že užíváno i hedvábných.

V 17. století rozšířilo se značnou měrou nosení košile a vydána i různá nařízení o tomto nevyhnutelném šatu. Tak na př. na počátku 17. století měli dostavovati se židé před soud v šedém kaftanu, bez košile a v kalhotech krátkých.

Isabella, dcera španělského krále Filipa II., roku 1601 zařekla se, že dříve nepřevlékne košili, dokud manžel její nedobude pevnost Ostende. Jelikož ale obléhání pevnosti tři léta trvalo a španělská princezna slibu svému dostála, obdržela barva špinavě žlutá jméno své po hedvábné košili Isabellině.

Nejenom však pro živoucí stala se košile potřebnou částí oděvu, ale i mrtvoly oblékají se do pohřební košile — do rubáše. Již v středověku zahalovali Egypťané zemřelé do bílých látek, obyčej ten pak přisvojili sobě později židé i křesťané.

Na umrlčí rubáš pojí se mnoho pověstí národních a v některých krajích veškeré ostřižky z rubáše musí dány býti zesnulému do rakve, aby našel věčný klid. Nestane-li se tak, tu umrlec přijde sobě pro zapomenuté ostřižky.

Největší básník portugalský Camoens pohroben byl bez rubáše, jelikož chudá rodina jeho nemohla mu jej poříditi. Po mnoha letech krajané jeho vystavěli mu nádherný pomník, avšak při zemětřesení propadnul se pomník i s hrobem.

Odsouzenci k smrti mívali v dřevních dobách zvláštní rubáše až ke kotníkům sahající. Čarodějnicím napouštěly se košile dehtem a kacířům ozdobil se rubáš několika čerty, než vedeni byli na hranici.

V nynějším století košilný »pokrok« čím dále tím více roste a vlněné, trikotové i hedvábné košile různých tvarů a střihů zahalují nyní nahotu civilisovaného lidstva. Tak zvaní nositelé kultury vedle kořalky a pušek přinášejí nevzdělaným národům košile a šatstvo, tak že za krátko Evropané všechny rudochy a černochy pomalu obléknou.


Původní zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1910, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
26. listopadu 2018


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.