Řemeslníci v Praze

Provaznictví v Praze
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Řemeslo na pražské ulici

Vzrůstem Prahy mizí očividně, i co zbylo zde z minulých desítiletí. Proměňuje se scenerie, přicházejí noví lidé a s nimi nové zvyklosti, mizí způsoby starousedlíků. Kde pak jsou časy, kdy u ševcovských stánků na ulici na verpánku opravil pan mistr botu? Stěhovali ty ševce z místa na místo, až z nich zbyla někde na „Kozím plácku” schátralá dvojice. A i ten „plácek” se tak změnil nějak a hrdopyšně shlížejí jeho průčelí naparáděná na dvě zelené boudičky ševcovské. Nějak i brusičů ubylo. Dříve občas potkával jsem statné, otužilé muže a zaslechl jejich „ vybrousený” hlas „dáj si brroussit nůžky a nóžé!” Pak opravovatelé deštníků a snad i slunečníků (běda!) nelze více tak snadno potkati. Toto řemeslo — lze-li tak vůbec ubohé slepování drátu nazvati — odstěhovalo se zcela „za bránu”. Zřídly i tlupy drátařů. Není co spravovat, všude plech vítězí a pasti na myši jsou v obchodech levněji k dostání. Ostatně jsem již svého času ukázal, proč synové Tater vyhýbají se stále více Praze! Ve Švýcarech jsou na př. skoro organisováni. Slouží u dvou, tří „mistrů” t. j. slováckých velkopřekupníků. Bydlí čistěji a pohodlněji jak v Praze.

Mohl bych jmenovati řadu dalších „řemesel”, jež vymizely z ulic pražských. Ještě kuchařství má na ulici své dvě, tři stanoviště poblíže trhů. Provaznictví bývalo v zapadlých ulicích a na ostrovech provozováno. I ten obor přešel s malého výrobce na továrníka.

Kdo dospěje na bývalé cvičiště u pražské Invalidovny, může ještě v ulici blíže starého hřbitova spatřiti na chodníku „provazníky”.

Je to zvláštní pohled na zužitkování liduprázdného chodníku k účelům malého průmyslu.