Kterak lze dosáhnouti vysokého stáří

vypisuje stařičký anglický lékař Sir Hermann Webers. Třeba bylo již mnoho o tomto předmětu psáno, tož přece toto thema neztrácí nikdy své zajímavosti a my zde proto chceme také cosi z onoho článku opakovati.

„Jest nutno“ — praví Webers, „slabé stránky a obzvláště nejslabší stránky těla záhy poznati a učiti se, kterak je tužiti. Jest nám však především učiniti si zásadou to, že svěží vzduch jest vždy a všude hlavním činitelem při udržování a podporování zdraví a hlavním prostředkem ku prodloužení života“.

Chceme-li srdci zachovati mladistvou sílu, doporučuje nám Webers pravidelné a náležitě promyšlené cvičení. Nejpřirozenějším zajisté bude časté procházení se.

Při tom se urychluje činnost srdce a dychadel, do cév přichází více krve a ty také silně se stahujíce, přivádějí pak pletivům a orgánům krev ve zvýšené míře a tím ovšem pletiva a samy sebe dokonaleji vyživují. Tím zároveň počet a hloubka výdechů se stupňuje a více kyslíku přichází do plic a současně se vylučuje více kyseliny uhličité.

Také oběh krve a šťáv v dutině břišní při chůzi se urychluje. „Jest ovšem třeba, aby se trvání procházky řídilo zvláštními vlastnostmi té které tělesné soustavy a a jinými okolnostmi. Všeobecně řici lze, že stačí půl až tři hodiny denně. (Polovina ráno a polovina odpoledne.) Starci mohou se méně procházeti, než lidé prostředního stáří“.

Weber odporoučí všem zdravým lidem podniknouti jednou v týdnu nějaký větší pochod, trvající 4—6 hodin. Měšťáci v té příčině mají vyhledávati venkovské partie. Takový pochod přináší prý obzvláště veliký užitek, požívá-li se při něm pouze malé množství potravy a nápoje. Chléb s máslem, jablko nebo pomoranč prý stačí. Pochod takto vykonaný prý způsobí, že ztratíme na své váze 2—7 liber — vyloučí se totiž voda a některé soli.

Velmi vysoko cení Webers užitek duševní práce. „Nedostatek tělesné a duševní práce vede velmi často ku předčasné ochablosti mozku. Jak často lze to pozorovati u mužů, kteří se příliš záhy vzdali svého zaměstnání. Jiní, jako důstojníci a úředníci, následkem určité své služby jsou záhy nuceni k nečinnosti.

Osoby tohoto druhu pouštějí i jiná zaměstnání při svém úřadě mimo sebe, stávají se rozmrzelými, dlouho meškají na loži a při jídle. Častými následky potom jsou nemoci a duševní ochablost. Ti všichni by se měli ohlížeti po jiném duševním zaměstnání a zároveň při tom nezapomínati cvičení tělesných. Měli by nalézati vzpružení v umění, literatuře, různých odvětvích přírodních věd, zahradnictví, polní hospodářství“.

Zvláštní vliv na prodloužení života připisuje Webers radosti.

Radostné události působí podivuhodně na celý organismus a jeví se tu v té příčině mocná vzájemnost. Starosti a beznaděj vedou u mnohých lidí ku převeliké skleslosti, k úplné netečnosti vůči okolí, vyvolávají srdeční choroby a konečně srdeční vady a mnohý umírá skutečně s puklým srdcem. Máme se stále namáhati, udržovali svoji mysl v radosti, šťastnou a klidnou. Jak to již v dobách nejstarších bylo známo, vysvítá z jednoho ze Šalamounových přísloví: „Veselé srdce oblažuje život, ale mysl zasmušilá vysušuje kosti.“

Ku prodloužení věku nalézáme několik předpisů v jistém anglickém lékařském časopise. Moltke objevil tajemství pevného zdraví při „veliké střídmosti ve všech věcech a v hojném pohybování se na volném vzduchu“.

Chevreul byl velmi střídmý v jídle a jako Cornaro kladl velikou váhu na dobrý rozmar. Viktor Hugo dal ve svém domě na zeď napsati následující přísloví : „Lever à six, diner à dix, souper à six, coucher à dix, fait vivre ľ homme dix foi dix,“ t. j. vstávati v šest, obědvati v deset, večeřeti v 6 a spat v deset, činí že člověk žije desetkrát deset (let).

Recept Sira Jamesa Sewyera jest už poněkud delší — zníť: „Spi 8 hodin na pravé straně a v loži otevřeném, nezakrytém, varuj se umývati časně ráno studenou vodou, ale užij lázně o teplotě jakou má tělo; před snídáním si dopřej tělesného pohybu; jez málo masa a jen dostatečně uvařeného; dorostlí nemají piti žádného mléka, za to hodně tuků požívati, potřebných ku výživě buněk, aby tyto mohly rušit zárodky nemocí, taktéž se vystříhati otravných nápojů, které těmto buňkám škodí; pečuj o denní tělesný pohyb a sice venku; netrp žádných živých zvířat ve svém bytě, neboť ona mohou přenášeli zárodky nemocí ; žij pokud možno na venkově a starej se především o dobrou pitnou vodu, o suchý příbytek a dobrou kanalisaci při něm; pečuj o dostatečnou změnu při svém zaměstnání, jakož i o občasné krátké prázdniny; potlačuj svou ctižádost a zůstaň v dobré náladě“.

„Ten, jenž chce býti 100 let živ,« praví Sir Benjamin Ward Richardson, „nemá ani kouřiti ani piti, zejména ne piti a velmi málo masa pojídati; má časně vstávati a pokud možno málo při umělém osvětlení pracovati. Dále nemá se namáhati za příčinou zbohatnutí, nemá se zlobiti a má krotiti svoji ctižádost.