Zapomenutá pořekadla a lidová moudrost starých Čechů

Karlův most.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Moudrost starých Čechů.

— Hlemejždi v skořepině nejlíp.

— Cedí komáry a velbloudy požírá.

— Kdo sobě svědom, zasměje se klevetám.

— Co oči vidí, o tom ústa mohou mluvili.

— Co z očí, to z mysli.

— Má slzy na hřebíčku.

— Má prostranný jazyk (o klevetném).

— Nemá v jazyku kosti (o výmluvném).

— Spadl mu čípek.

— Jest studeného žaludka (nic nesmlčí).

— Chlubné plíce lezou z hrnce.

— Víc lže než dýše.

— Má kosti v břiše (nemůže se ohnouti).

— Není ho než břich.

— Když ruka ruku myje, bývají obě pěkné.

— Oběma rukama začal (rád usiloval).

— Holo na dlani.

— Ze všeho on nohu vytáhne.

— Kráčej ty svým krokem (dělej tak, jak můžeš ty, ne jak jiný).

— Nechať sobě nehty obřeže, aby se nezdrápal (o hněvivém).

— Vzpomněla sobě babka dědka plakali (když kdo po něčem starobylým se roztoužíc, litovali začne).

— Má třísku za uchem (třeští).

— Kdo k čemu má chuť, najde toho dosti.

— Kdo po čem dychtí, potkává se s tím.

— Rozumí tomu, co slepý cestě.