Vzpomínka na jedinečného lékaře a lidumila, kterého miloval celý kraj

Vyšetření.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Lékař-lidumil — nezapomenutelný dobrodinec horského kraje.

Vzpomínka na dobu před 100 lety.

Doktor Weis, panský lékař v Navarově, byl požehnáním pro celý kraj. Lékařem na tu dobu byl velmi dobrým a žádná nepohoda a svízel cesty jej neodradila od toho, aby ihned nespěchal pomoci tam, kde jej volali.

Za cestu z Navarova do Zásady žádal 30 kr. šejnů a to jen od těch, kteří to mohli za platit, ale těch tehdy bylo málo. Většinou nedostal nic, nebo mu snad poslali něco do domácnosti chléb, tvaroh a vejce, snad někdy kousek másla. Hory toho mnoho nerodily.

Byl jediným lékařem v okolí v době strašné „horké nemoci“, která tam řádila kolem roku čtyřicátého. Nosil léky s sebou, avšak rozdával nejen ty, ale i peníze a potraviny

Nemoc se ohromně šířila — nebyloť v té době žádných zdravotních nařízení a opatření a nemocní chodili mezi zdravé, roznášejíce nemoc po okolí. V Zásadě zemřelo tehdy 70 mužů, nečítajíc žen a dětí. Rad lékařových lidé, žel, nedbali. O primitivní desinfekci se pokoušel doktor Weis tím, že kázal líti na rozpálenou plotnu ocet. I své lékařské umění musel provozovat za okolností velmi těžkých a s pomůckami naprosto nedostatečnými.

Tak ženu, které amputoval prs, operoval u starosty ve stodole na stole. Operace se zdařila a žena žila ještě mnoho let.

Mého otce jako chlapce 10letého poslali k němu se zapáleným okem. Doktor oko prohlédl, dal mu čistý hadřík a pravil: „Víš, kde je nad Olešnicí v Olšinkách studánka? „Vím.“ „Tady máš hadřík, ten tam namáčej, a přikládej na oko; až budou ve Svárově zvonit poledne, přestaneš. Máš chleba s sebou?“ „Nemám, my už do žní chleba nebudeme mít...“ Dal mu ještě krajíc chleba, máslem namazaný. Oko se po obkladech zahojilo.

Dr. Weiss zemřel asi 58letý z příčiny, která je trochu romantická.

Jednoho listopadového večera přijeli pro něj se zavřeným kočárem, aby pomohl při porodu. Lékař vzal si potřebné věci a jel. Ve voze dřímal; kočár se zastavil a průvodci jej požádali, aby vystoupil. Zavázali mu oči a vodili asi půl hodiny sem tam, aby ztratil směr cesty.

Ačkoliv jej ujistili, že se mu nic nestane, lékař se přece jen velmi rozčilil a snad i nastydl. Tam, kam jej přivedli, se narodil zdravý chlapec po velmi těžkém porodu. Doktor musel tam zůstat 4 dny, až rodička byla mimo nebezpečí. Potom jej zase v noci stejným způsobem odvezli.

Přinesl si tehdy mnoho dukátů, ale od té době chřadl a brzy po té zemřel. Byl oplakáván celým krajem a jeho pamětníci si celý život o jeho dobrotě vyprávěli.