Vtipy z roku 1919 o manželství, lásce a životě, které vás rozesmějí i dnes

Veselá rodina.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Na 1. dubna.

Maminko, tatínek jde dnes z hospody střízlivý!
— To snad není možné!
— April! April!

Jednoduchý prostředek.

— Proslýchá se, pane doktore, že jste se zasnoubil s mladou doktorkou, která zde nedávno zahájila praksi.
— Inu, co člověk všecko neudělá, aby dostal konkurenta s krku.

Starostlivá ženuška.

On: „Myslíš, Boženko, že vystačíš měsíčně s 250 K mého platu?”
Ona: „Zkusím to. Ale co počneš ty?”

Časy se mění.

Odznaky českých vojínů na čepicích po dobu války:
Nejdříve „F. J. I.” = Für jüdische Interesse,
potom „K.” = Korruption
a nyní „Č. S. R.” = Čert sebral Rakousko.

Škoda řeči.

Soudce: „A nyní nám povězte, jakým způsobem jste se dostal do té nedobytné pokladny?”
Obžalovaný: „Co je to platno, milostpane. kdybych jim to nejlépe vylíčil, oni by to přece nedovedli!”

Vysvětlení.

Dáma: „Pane profesore, řekněte mě, proč Bůh stvořil Evu naposled?”
Profesor: „To je zcela jednoduché, poněvadž si nepřál, by mu do práce mluvila.”

Zasnoubení.

Zasnoubená píše přítelkyni: „Přišel, viděl a já jsem zvítězila.”

Čím více, tím lépe.

Modistka (ke starší zákaznici): „Toto bílé péro dělá vás o dvacet let mladší,”
Zákaznice: „Přidejte tedy ještě jedno na klobouk!”

Jak to ví?

— Maminko, toho Tondu Zavřelů si nevezmu!
— Proč pak Máňo?
— Moc chrápe!

Starostlivý mužiček.

Muž, (který přišel z hospody pozdě v noci a neslyšel od ženy obvyklé kázání): „Ženo, schází ti něco?”

Poslušnost.

Šef: „Budete ve službě poslušen?”
Starý sluha: „Velice, milostpane, vždyť jsem byl třikráte ženat.”

Omyl.

Otec, přistihnuv dcerušku v náručí milence: „Pane, tohle vám přijde draho!”
„Snad spíše vám! Já věno vyplácet nebudu.”

Dobrosrdečný.

Žalářník: „Tak, vy máte doživotně seděti?”
Vězeň: „Ano, nerad měním místo, když si někde přivyknu.”

Vrchol umění.

Onehdy produkoval se zde jistý kouzelník, který předváděl různé kousky, jimiž uváděl diváky v úžas. Ku konci pak provedl něco opravdu neuvěřitelného. Vyžádal si vajíčko, vzal dva pány z obecenstva a vyšel s nimi ven. Vstoupil do eletriky a jel do Karlina a nazpět —svědkové jej v drožce doprovázeli — a přinesl do sálu vajíčko úplně neporušené ...

Zapomněla se.

Slečna Pepča, konduktérka pražské elektriky, měla v neděli volno a koupila si lístek do divadla. Jen tam vešla a viděla tlačenici, zapomněla, kde je a začala křičet, jak byla zvyklá: „Jaký je to pořádek? Zde je nával a napřed je prázdno! Račte dál do předu tam je místa dost!”