Velikonoční zvyky: kdy chodí koledovat chlapci a kdy děvčata?

Velikonoční pondělí.

Pondělí, druhý svátek velikonoční, jest dnem pomlázky, zvyku, obdobného s vánoční koledou.

Pojem slova toho je dosti obsáhlý, značiť se jím v podobu bičíku spletené proutí vrbové, pak dar v ten den dávaný i den sám, a konečně starobylý zvyk choditi po domech a jisté písně prozpěvovati.

V pondělí chodí po pomlázce hoši, v úterý děvčata; oni splétají si pomlázku, místy také dynovačku nebo binovačku nazvanou — z osmi proutků vrbových, na konci přičiňujíce drobnou mašličku; děvčata mají jediný toliko proutek, pentličkami ozdobený.

Nechodí však hoši jenom po domech, tam mohou beztoho jíti jen, jsou-li blíže známi, ale číhají od časného jitra a kde se děvče jen kmitne, ženou se za ním a pomlázkami je šlehají. V úterý jim to děvčata oplácejí.

Vedle dospělých chodí po pomlázce děti obojího pohlaví, zvláště chudé, a to tak četně, že se za nimi skoro ani dvéře nezavírají. Pro ně je pomlázka vlastně velikonoční koledou, příležitostí totiž, aby ze štědré ruky jakýkoliv dárek dostaly.

Jako o Vánocích odzpěvovaly »Koleda, koleda, Štěpáne« atd., tak dnes slyšíme od jednotlivcův i celých tlup:

    Hody, hody,
    do provody!
    dejte vajíčko malovaný,
    nedáte-li malovaný,
    dejte aspoň bílý —
    slepička vám snese jiný —
    za kamny v koutku,
    na zeleným proutku.