Tajemství ženské logiky

Ach, tak ženská logika!

Mnoho se už napsalo o ženské logice; sta a sta spisovatelů a spisovatelek brousila na ní svůj vtip nebo zkoušela své filosofické vědění.

Najdete v literatuře nejrůznější hlasy, jichž sbírka by mohla býti jakýmsi zrcadlem ženy po této stránce, zrcadlem, které někdy mluví neúprosnou a tím poučnější pravdou, někdy snad také zkresluje až do karrikatury.

Většina hlasů odpírá ženě vůbec schopnost logického myšlení.

Sama družka Fany Iwaldová vpadá jim zákeřně do zad a tvrdí, že ze sta žen sotva jedna je s to dospeti ze stavu věci k logickému posudku. Otto Weininger jde ještě dále, odpíraje ženě vůbec intelektuelní svědomí.

Ludvík Börne ujišťuje, že ženy tak nezvratně jsou s to ulpěti na svém stanovisku, třeba vadném, jakoby se zlem byly uzavřely spolek na život a na smrt; nikdo nemůže prorazili s opačným přesvědčením.

»Šafrán se nedá vochlovati jako len a žena se nedá přesvědčiti,« praví polské přísloví. Jean Paul v podobném porovnání praví, že každý, kdo tento pokus učiní, roven je bláznu, který chce vyzvednouti do výše klubko za odvinutou nit.

Je tomu vskutku tak zle?