Slevové šílenství za časů našich prababiček

Honba za okassí v Londýně.

Jest všeobecně známo, že nemoci objevují se nejvíce v zimě. Obzvláště když zima jest taková, jako letos v Londýně. Rýma, chřipka, záněty v krku jsou vesměs potěšení, která aspoň jednou v zimě nás obšťastní svojí návštěvou. Přidruží-li se k tomu ještě epidemie, pak je to zrovna k zoufání.

Přece však ne vždy ; jen jedna epidemie, která každoročně vypukne a jen jeden měsíc trvá, nezdá se býti nebezpečnou. Původce této nemoci jest bacil, kterému nejvíce dámy podléhají a jméno jeho je „Sale“ „výprodej“.

Magické slovo, krásné slovo, a nemoc ta jest dokonce příjemná. Halucinace, vidění rovnají se poněkud obyčejným zjevům při horečce. Mají cosi opojného v sobě. Podobají se poněkud visím, které má kuřák opia.

Vidíme toiletty, modely to z nejpřednějších vídeňských a pařížských modních domů, zdá se nám o nich, avšak ne jen jako o nedostižných pokladech, neboť pomyslete jen, dostali je lze za čtvrtinu, osminu, ba dokonce desetinu původní ceny.

A spodničky, prádlo, kožešiny, krajky, boty, nábytek, sklo, vše v cenách snížených. Jestli nemocná před výprodeji již o všech těch krásách sní, stupňuje se nemoc každým dnem, spí špatně, hledí do světa, jako by byl pro ni ztracen, a nedovede o ničem jiném mluviti a poslouchati, než o obdivuhodných „Bargains“ (okkasích).

Časně z rána již počínají proudy dam z okolí do vnitřního města se hrnouti. Podzemní dráha i omnibusy, často též automobily a ekypáže svážejí zástupy koupě a bojechtivých na jeviště příštích událostí. Ve vlaku, v tramvaji, v omnibusech přestávají všechny rozdíly stavu. Neboť především oblékáme se pokud možno nejchatrněji a za druhé nevíme, čím nebo kdo je sousedka nebo náš protějšek; to jest pro ten okamžik jedno.

Hlavní věcí je, do kterého obchodu jede a co chce koupiti? Zdá se mi dokonce, že má spadeno na onu svůdnou bluzu s vyšíváním a irishovým límcem, kterou jsem si vybrala z katalogu. A jest jich pouze tucet. Ta dáma sedí u dveří a já až na pátém sedadle, vždyť musí nahlédnouti, že je příliš silnou. A tak přemýšlí a spřádá plány každá z nemocných a vystoupivši spěchá co nejrychleji do ulice oxfordské, Regent nebo Knightsbridge.

Jsou dva druhy kupujících, rozumné ženy, jež přemýšlí, co potřebují a okkase využitkují, aby několik liber sterlinků ušetřily, jiné kupují, aby kupovaly pouze pro zábavu a že jest to levné. Jim dostane se nejhoršího braku, neboť bacil „sale“ oloupil je o rozum. Však i opatrná a přemýšlející dáma nekoupí vždy toho, co chce, anebo zase koupí mnohdy více než měla v úmyslu.

Kdo má pozorovací talent a smysl pro humor, neodnáší si jen okkasní dojmy, nýbrž i humoristické.

Tu vidíme ku příkladu obklopený stůl, na němž jsou sportovní sukně, jichž cena klesla na polovic. Tyto sukně hodí se dobře ke golfu, hockey, na cesty a do deště ; mají pěkný střih a jsou z dobré látky. Vidíme tu mladou, štíhlou dívku, jež by si ráda jednu koupila. Sukně jdou na dračku. Konečně se prodrala po mnohém strkání ke stolu a z hromady sukní s velkým namaháním jednu vytáhla.

Chyba lávky! V tom z druhé strany drží křečovitě druhý konec sukně malá silná paní. Mladá dívka zmocňuje se sukně a rychle sukni vytrhne a zmizí v tlačenici, aby unikla bouři, jež snese se na její hlavu. Nejveseleji je na „Haif price remnaut day“. Tam je pravá tlačenice, neboť zde prodávají se zbytky za poloviční znamenanou cenu.

Zde je pravý boj mezi čekajícími a když se dvéře otevrou, tlačí se a běží každý rychle a chytne, čeho může dosáhnouti, křečovité tiskne látky v náručí, aby si někde po straně mohl vybrati, čeho potřebuje. Ostatní, co se mu nehodí, hází na paspas ostatním koupěchtivým. Znám dvě sestry, jež mají málo prostředků, však velký vkus a dovednost. Pohybují se v nejlepší společnosti a náleží k dámám nejlépe oblečeným. Své potřeby kupují „half remnaut dais“ a vybírají tam zvláště krajky.

Ze zbytků pravé krajky a z kousku batistu, jež se spojí ručním vyšíváním, pořídí si tyto dámy, tedy vlastně za babku, báječný jabot, který by v obchodě stál celé jmění. Z malých stuh, batistových proužků zhotovily si rozkošné ranní čepečky. Jedna z nich oblečena byla v šaty světle fialové, druhá v šedé, ručním vyšíváním téže barvy zdobené, jichž cena byla 19 shillingů. (Za to koupí se tam kupon hedvábí nebo kus hedvábné látky.) V našich penězích byly by tedy asi za 14 K 80 h a činily dojem, jako by byly za 120 K.

Nemá ovšem každý takových kouzelných rukou; kdo však kupuje s rozvahou a přemýšlí, co za své peníze nejlaciněji a nejlépe koupí, ten může v Londýně ušetřiti za šaty pěkné peníze.