Rok 1931: Proč potřebujeme Den otců a jak ho nejlépe oslavit?

Den otců

Oslavovali jsme v minulých dnech matky, a volám ještě jednou dodatečně „Sláva jim!“ Ale protože — jak se proslýchá — blíží se již doba, kdy se začne vážně uvažovat o zrovnoprávnění nás ubohých mužů se ženami (před lety to bylo ještě naopak), je nejvýš na čase, aby se po té zdařilé oslavě matek začalo hovořit také o svátku nás otců!

Zprávy o této myšlence se objevily již v řadě novin, ba vyskytl se návrh, čím prý má se k nám otcům projeviti úcta a pozornost dětí i manželek, po případě i jiných milených bytostí: má prý se nám v den svátku otců koupiti krásná vázanka, když maminkám se kupuje kytka.

Co se těch dárků týče, o tom si pohovoříme o několik řádek dále; dříve je nutno promluviti si o tom svátku otců vůbec?

Myslím, že mám právo zapyšniti se tvrzením, že jsem to byl já, který loni na těchto právě místech rozvířil otázku svátků nás otců a stal se tak bojovníkem za svatá práva svátku otců.

Vyřkl jsem slova, která by měla být vryta do kamene a ten kámen by měl býti zasazen někam do Staroměstské radnice, slova, jež děla moudrost přímo šalamounskou: „Což bylo by matek a jejich svátku, který jim ovšem ze srdce přejeme, kdyby nebylo nás otců??“

(Do závorek musím dát poznámku: nás hodných otců, když jsem se tuhle zmínil o tom, že jsou hodné ale ovšem také i nehodné matky? Neboť i u nás otců mezi pšenicí je koukol: jsou totiž tatíci, kteří na své otcovství nejsou nikterak hrdými, ba musí jim to býti připomínáno soudy, když jsou přespříliš skromní.)

O těchto nehodných otcích však mluviti nebudeme a přidržíme se jen těch slušných tátů, kteří nezapírají s nastávající sezonou letních bytů, lázní, dovolených a jiných nedovolených příležitostí k tomu, aby zapírali nejen drahých manželek svých, nýbrž i dětí, řkouce na dotaz nebo i netázáni, že jsou volni jak ten pták atd.

Tedy tito hodní otcové si zaslouží, aby také jim dopřán byl jeden den nebo ještě lépe — jedna noc na oslavu jejich otectví!

Než buďme skromnými, neukazujme na své zásluhy a nechme raději o nich hovořiti jiné. Nám stačí, když je tu dobrý úmysl oslav svátků otců; záleží nyní jen na způsobu těchto oslav. V tom směru nelze se spokojiti kopií svátku matek a přinésti hodnému tatínkovi hyacintu, azalku, tulipán nebo pukét nějaký.

Jistě máme i my tátové rádi květiny a rostliny, řekněme, tabák, chmel, révu vinnou a p. a nepohněváme se, jestliže hodné dítě nám přinese k tomu svátku něco z těchto vzpomenutých kytiček, ovšem už v podobě, v jaké je upravuje tabáková režie, nebo uvařené či vylisované; ale to je v celku jen jakási vedlejší pozornost, právě tak jakou by byly na př. ty vázanky, šle, šátky, rukavice, klobouk... nu prostě všelijaké dárky, na jaké si hodné dětičky vzpomenou, ať už jich potřebujeme nebo ne.

Co však by nejvíce nás asi při tom svátku otců těšilo, to by nebyly ani tak ty gratulace, ani tak ty dárky, jako spíš ... hm... jak bych to řekl? Mám takový pocit, že je pro oslavy našeho svátku škoda dne a že by stačil nám úplně jen večer, ne však jarní nebo letní večer, nýbrž takový podzimní nebo zimní, začínající už ve čtyři hodiny odpoledne.

My otcové, svátečně ustrojení bychom přijali doma blahopřáni svých laskavých manželek a díkůvzdání svých vděčných dětí, načež bychom se šli z těch dojmů trochu projít, ale ovšem pro jistotu bychom si vzali klíč od domu. (Ono se totiž v zimě brzo zavírá.)

Samozřejmě bychom také dostali za knoflíkovou dirku nějaký odznak, a třeba zrovna miniaturní klíč od domu, jednak aby lidé nás potkávající věděli komu čest, tomu čest, jednak, abychom my otcové se hned mezi sebou na první pohled na ulici poznali, a abychom se mohli domluvit, kde bychom se mohli na chvíli pěkně posadit a o těch svých otcovských starostech a radostech si pohovořit.

To je na snadě, že si nepůjdeme v zimě sednout někam do parku na lavičku, abychom nastydli, nýbrž že půjdeme kamsi do tepla. Pochybuji, že by kdo z nás otců byl proti tomu, aby v místnosti, kde se budeme radovat ze svého otcovství, hrála hudba, aby se tu zpívalo, aby nám Vlasta Burian, který je taky otec, sehrál třeba „Děti v notesu ...“ a zkrátka, aby tu bylo veselo.

Jen ne žadnou sentimentalitu, jen ne žádné „Tatíčku, tatíčku, vstávaje lehaje, za vás se modlívám ...“ to se může dělat, ale nemají se s tím děti chlubit. Když už mermomocí chtějí dát najevo svoji vděčnost a jsou v letech, kdy smějí přijít za námi na tu oslavu svátku otců, ať přijdou, ať vypijou také nějakou číši na naše zdraví, ale zase ne tolik, aby otcové na svůj svátek je museli vést domů, jako je kdysi vodívali za ruku... a dobré to bude!

Děti budou mít z toho radost a my tátové taky. Konečně, aby jim to nebylo líto, což pak se nedá vedle svátku matek a otců zařídit také ještě svátek dítek?

Poznámka Bejvávalo.cz
Oslavu Dne otců zpopularizoval až v roce 1966 americký prezident Lyndon B. Johnson, do té doby šlo o lokální a poměrně neznámou záležitost. Od té doby se Den otců pravidelně slaví vždy třetí červnovou neděli.

U nás se první oficiální oslava Dne otců konala až v roce 2007 v rámci festivalu Tátafest.