Rok 1931: Proč lékaři vyhlásili válku koktejlům s alkoholem?

Dáma se skleničkou.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vypovězení války koktailu.

Poněkud pozdě si vzpomněli mužové medicíny na modu koktailu. Trvá už dlouho, a jestli se na něm uplatní zákony mody, tož by se měl blížiti svému soumraku.

Přes to učené společnosti lékařské teprve nyní zpozorovaly, že koktail je nepřítel lidského zdraví a že se musí proti němu bojovat jako proti chřipce a rakovině. Lékařská Akademie nejprve a po ní Association médicale de Paris vyhlásily koktailu válku podle všech předpisů. Prozatím jsme u opovědné notě, prohlášení válečného stavu. Oznámení, že koktail je tak zvané sociální nebezpečí.

Debata v Académie de Médicine byla zajímavá a — překvapující, neboť by nikdo ne řekl, co způsobí za těch pár let móda, přišlá z Ameriky do Evropy. Profesor Guillain statisticky prokázal. Že alkoholismus v dělnických a nižších třídách podstatně poklesl v posledních letech a že za to je možno mluvit o alkoholismu mondéním.

Nejsou to fráse. Tam, kde věci dojdou tak daleko, že mladé dívky patřící znamenitému milleu veloburžoasnímu, jsou léčeny v sanatoriích z následků otrav alkoholem, je to vskutku povážlivé, když lze říci, že lékařské annály předválečné nezaznamenaly ani jediný případ.

A dnes je to běžné jako bylo běžné před válkou, že nemocnice se musily zabývat otrávenými hadráři, žebráky, vagabundy a příslušníky dělnických tříd. Jasná revanš společenská! Jaký symbol doby. Že je to v Americe už dávno, to je známo.

A že prohibice nemohla zastavit osudný proud touhy po opájení se, je teprve známo. Stačí si číst denní rubriky z New Yorku nebo Chicaga. Ale, že je cosi podobného mezi námi, to se nechce věřit evropskému duchu, honosícímu se společenskou civilisací.

Ale tomu tak. A když v 99% případech nedochází k otravě organismu, není tím věc méně vážnější, neboť účinek koktailů na lidský organismus je zlý. Velmi zlý. Nechci se pouštět na pole, které jo mi cizí, a vykládat, jaké následky přináší chození do společenského klubu, do barů a na gouter ku známým; pití koktailů před obědem nebo večeři na lačný žaludek.

Hrůza, co všechno vypočítali profesoři v učených debatách. Malá sklínka koktailu — obsahující 75%, ať je to směs Bronx, Dry, Sidecar. Manhattan, Knockout atd., má v sobě nejméně 35 gramů alkoholu. A poněvadž módní člověk denně spotřebuje čtyři koktaily, tedy absorbuje denně dobře 150 gramů alkoholu. Vědečtí odborníci však praví, že silný, normální člověk může píti tak 8—12 gramů alkoholu denně, čili litr dobrého vína.

Tak to vidíte, jak to dopadá. Vidíte, jak přestupuje třikrát zdravotní rozpočet jediná sklenka koktailu. U ženy teprve. Ubohá generace! Básník praví: co pak je to flakonek. Mýlí se. Sklenka denně je zhoubná. A to docela bezpečně zhoubná.

Odkud přišel ten postrach lékařů? Za šest let prý bude vděčné lidstvo alkoholiků slavit jeho sté jubileum. Prý před 94 lety jakýsi americký hostinský zmíchal zbytky alkoholu v jednu sklenici a zrovna jeden duelista (třebas však si jej představit podle amerických filmů, v nichž se rvou lidé tak, že ve skutečnosti by byli už nejméně stokráte mrtví, pošlapaní, rozbití na cucky) omdlel vysílením a pak se nemohl hnout. Dali mu to vypít. A hle, dostal znovu kuráž pokračovali ve rvačce. Odtud jméno Koktail. Čili bojovný kohout se znovu vzchopil — to je asi toho smysl.

Paul Morand, podle své poetické disposice, objevil původ koktailu jinak: Jeden farmář ztratil nejlepšího svého kohouta pro zápasy. I řekl: kdo mi kohouta přinese, dostane moji dceru za ženu. Přinesl jej švarný důstojník. Není-liž třeba píti na šťastnou událost? Dívka přinesla lahve, jenž, jak se koukala na krásného důstojníka, v červené uniformě, se popletla a lila alkoholy do jedné sklenice. Hle, koktail.

Je jedno, kdo má pravdu. Já vím. že odjakživa největší opilci milovali směs alkoholů různého druhu, protože říkali že je směs pak silnější a bezpečněji opíjí. To bylo na Moravě jako na Slovensku v tak zvaných zatížených krajích od nepaměti.

Ve vítězství Lékařské akademie a lékařských organisací se všeobecně nevěří. Takový je svět V anketě, kterou uspořádal jeden z čiperných spisovatelů se ukazuje, ze přívrženci koktailu jsou ve většině. Věru, nejsme napravitelní. Chceme svoji záhubu. Škoda!