Rok 1927: Proč už vánočka není symbolem Vánoc?

Vánoce a děti.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Štědrovnice.

Je to vánočka a není. Vánočka už nemá dlouho s vánocemi vlastně co dělat.

Celý rok lze ji dostati u každého pekaře, je různých jakosti i různých cen a zevšedněla už lak, jako houska na krámě. Při jejím zhotovováni není žádné slavnostní nálady, dělá ji už každý ještě ufrjňaný pekařský učeň, není už symbolem vánoc a zvláště Štědrého večera.

Nesluší ji to jméno a měla by být jinak pokřtěna. Celoročka, nebo tak nějak.

Ale ta štědrovnice! Joj! Vyslovte to tak jednou pomalu, s důrazem a rázem pochopíte, že v tom slově je obsažena opravdová, vánoční, Štědrovečerní nálada. Nos zdá se vnímati všechny ty vůně a výpary štědrovečerní kuchyně, oči vidí spoustu těch příprav, jakých jen štědovečerní večeře vyžaduje, vidí ty důležité tváře kuchařek, uplétajících copy bílé, konservativní štědrovnice, v jejímž nitru je mnoho deka cibéb, mandlí a ořechů, vidi, jak se obaluji kapři na smažení, snaží se vniknouti do mysteria přípravy ryby načerno, a uši slyší ten slavnostní a nevšední ruch a šum v celém bytě panující a zvláště v kuchyni se ozývající.

Štědrovnici neudělá žádný pekař, ten dovede pouze vánočky, a štědrovnice chutná jako taková jen o vánocích.

Jestli bratrům a sestrám v království nevoní snad štědrovnice a cibéby, pak nechť si to přeloží do češtiny na štědrovku a hrozinky. Myslím však, že nám bude chutnat štědrovnice i štědrovka, cibéby i hrozinky stejně dobře, jen když to nebude vánočka.

Tu si dáme až po vánocích zas v kavárně.