Rok 1924: O prázdninách, dětech, rodičích... a zbytečném strašení

původně vyšlo: Lidové noviny - 1924, autor Berty Ženatý.
Nezadržitelně se blíží prázdniny, pro většinu dětí ta nejoblíbenější část roku. Jak by měli v tento čas rodiče přistupovat ke svým dětem? Měli bychom si brát příklad z výchovy dětí v Americe? Nad tím se zamýšlí článek z roku 1924, který v mnohém ohledu jistě platí i dnes.


Nestrašme dětí.

Prázdninová doba byla přede dveřmi a americké školy rozeslaly rodičům cirkuláře, v nichž hovoří o rozumném pokračování v učení hocha neb dívky v době, kdy třídy jsou zavřeny. Učení, ne pomocí knížek, ale učení tím, že je mládež vydána ve styk s prostým životem, nastává v červenci a srpnu.

Zde přijde v platnost správný poměr otce k synovi, matky k dceři a formování karakteru závisí z největší části na tomto poměru. Pak závisí také na poměru hocha k hochu — dívky k dívce. Školy dávají rodičům pokyny a vybízejí, aby mládeži byla dána příležitost pobýti alespoň část prázdninové doby v přírodě, v táborech.

Tento kontakt: »mladý člověk — příroda«, má největší vliv na tvorbu karakteru; v táborech je postaráno o řadu dobrých proslovů, ne kázáni, ne káráni, ale řadu dobrých myšlenek, které nevyfouknou uchem, nýbrž stále a stále se vracejí. Správná jest věta: The only way how to get men is — to make men. (Jediný způsob, jakým můžeme dostali muže, jest — dělali muže.) A ono »make men« závisí na našem poměru k těm mladým, na pěkném mužném poměru.

Proto si Američané potrpí na bankety »Father a Son«. Společnosti, školy, sekty atd. reservují si sobotu nebo neděli pro společný oběd otců a jejich synů. Ve velikém sále se sejde tisíce hochů a vedou si s seberu svoje daddy — tatínky. Hoši si otce navzájem představují, a je v tom kus opravdové kuriosity, jak si tam prohlíží otce Franka nebo Nika nebo Dicka.

Společné shromáždění hochů s otci u společného stolu, kde panuje veselí, komedie a »good time«, zapouští dobré základy, na nichž vyrůstá mladá tvořivá duše hochova. Maminky si s dceruškami uspořádají svoje vlastni obědy, a při těchto chvílích »Mother — and — daughter«, tak mnohé se dá pěkně říci s podia, z úst maminky nebo dcerušky k tisícům přítomným.

Na pěkném poměru mezi odrostlými a dorůstajícími vše závisí. Odbývat ledasjak, zbavovat se ledasjak této povinnosti — musí být i někým jednou zaplaceno. A možná draze, jednotlivci nebo celým národem.

»Otázka dětská« pojata byla i do americké bohoslužby. Skoro v každém kostele má kazatel svoji »Children story« a málo plátno, »dětská povídka« je nejpěknější z celého nedělního dopoledne. Celé shromážděni omlazuje, usmívá se a putuje očima od kazatelského stolu k dětským lavicím.

A tam sedí ta drobotina na poduškách s malými stoličkami pod nohama. A někdy si i nožky povytáhnou na sedadlo, schoulí se a nikdo jich nevyhubuje prostě proto, ze hubováni by bylo větším přestupkem, nežli prostocvik nohama.

Dívky tu sedí jako květinky, hlavičky ostřihané, prosté šatičky, dýší čistotou. Kluci se snaží v bílých límcích činiti dojem, že veškerá pozornost jejich je koncentrována k lekci o Jonášovi a velrybě, ale za ušima jim vyzařuje příliš silně baseball. Leč kazatelova Children story dovede upoutati i drobotinu.

Vypravuje, jak kdysi za starších časů, kdy se v Kalifornii ještě klopýtalo o hroudy zlata, přisel do tábora kovkopů kazatel s úmyslem, že pohovoří k těm dobrodruhům. Přišli. Skeptikové i dobře smýšlející. Uprostřed kázáni vyskočil jeden z přítomných a volal, že byl okraden. Vyzval řečníka, aby nechal svých nebeských teorií o věčné odplatě a pomohl chytiti pozemského lumpa.

Well, řekl kazatel, doneste živého kohouta, vezměte ten hrnec s krbu, vylejte z něho vodu. Pak zhasněte světla. Stalo se. Kazatel vzal kohouta, přiklopil ho hrncem a vyzval muže, aby přicházeli jeden po druhém a kladli ruce na hrnec — až se objeví zloděj, tak kohout zakokrhá. Ale nezakokrhal.

Světla byla rozžata a všichni se dušovali, že byli u hrnce. Řečník vyzval shromáždění, aby zvedlo ruce. Všecky pravice byly černé od začouzeného hrnce — jen jeden člověk měl bílou dlaň. Bál se — o nepřistoupil k hrnci. Prohledali ho a byl to zloděj.

A teď pan farář, bělovlasý tatínek v obyčejných šatech a s dobráckou tváří naklání se k lavicím dětí a skoro šeptá: »Dovedete si, děti představit, jak velice se tento muž, co kradl, musil zastydět. Myslil si, že se nikdy nikdo nedoví o tom, co provedl, a teď tu stál a všichni se na něho dívali a bylo mu strašná hanba. Představte si tu hanbu.«

Pak opakuje to slovo »shame« s takovým akcentem, že mnohé děti se pýří při pomyšlení na tu hanbu. Pan farář nemluví o hříchu, protože tento pojem pro děti nic neznamená — ale apel na srdce, apel na mozeček, že je hanba činili nepravost, lépe působí než cokoliv jiného.

Lépe? Možná, že by mohl na ně působiti jinak! Že by řekl — jaká je odplata za krádež, že za to jednou budou v pekle, že jim čert bude držet ručku v řeřavém uhlí, že budou volat maminku a prosit, ale že čerti je budou trápit a škvařit.

Viděli jste někdy dětská očka ustrašená, vyděšená? Oh — není těžko nahánět do bílé čisté dušičky hrůzy, strašit, bubákovat. Není těžko kreslit jim inkvisici, která na ně čeká. I zde by se mohl vyvolati trvalý dojem, který by měl korunovati povídku o zloději. Ale za jakou cenu?

Není snad většího morálního darebáctví na světě nežli strašení dětí.

To vrývá jizvy do duše, to mučí ve dne a často i ve snu. Je to sadistická náhrada za celibát těch tisíců, kteří imituji učení Nazaretského. Je to nízký druh náboženství, asiatické náboženství, které poskvrňuje duše děti a také duše dospělých strašením.

Slovo shame — hanba — je božštější nežli slovo sin — hřích. Jde hlouběji k srdci a k mozku a nemaže umazaným pazourem bílou tvář dětské dušičky.

Není to tak dávno, co stál arcibiskup Cieplak před sovětským soudem. Dialog mezi ním a soudci byla veřejná diskuse mezi dvěma katechismy. Byl to souboj dvou protivných směrů. Ale i tam, v sovětech, existuje dětská otázka.

A čteme s podivením, že se Krylenko ptal arcibiskupa: »Proč má kněžstvo tak veliký vliv nad svými věřícími? Nejsou to školy v prvé řadě? Cieplak: Nejen školy, ale především naše učeni o pravdě a mravním významu Kristově, víra a věčná milost. Krylenko: Mluvme jazykem, kterému každý z nás může rozuměti. Vidíme jasně, že pomocí vašeho učení o hrůzách a trápeních, kterými obdarováni budou věřící po smrti, strašíte i podvádíte nevědomé děti. Terorizováním a strašením nevědomých lidí dopouštíte se čistě politického činu, přečinu.«

Nestrašme dětí nikdy a ničím. Udělejme i to náboženství tím, čím má opravdu býti. Radostným zdrojem a radostným pramenem života a ne nějakou komorou na mučení.

Jak daleko jsme od lndie? Ukazujeme, obrazy a věsíme obrazy na stěny, znázorňující matku s mečem vraženým do srdce. Krásný pohled pro dětská očka! Nedělejme ze sebe Bašibozuky nebo Siciliány a dejme si na tom záležet, aby hfavně děti neměly příležitost vidět i a přemýšleti o ukrutnostech.

Strašení děti jakkoliv a čímkoliv není ani o vlas lepší ukrutností, kterou pášou rodiče v Číně na svých dceruškách, když jim lámou prsty na nohách. Nešpiňme, nemrzněme čistou dušičku děti strašením.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1924, autor Berty Ženatý.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
29. června 2022


Diskuze k článku „Rok 1924: O prázdninách, dětech, rodičích... a zbytečném strašení“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.