Rok 1923: Proč by ženy neměly nosit cvikr?

Žena s cvikrem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Skřipec.

Skřipec je velmi ošklivá věc pro muže, ale ještě mnohem ošklivější pro ženu.

Nejenom jeho tvar je nehezký, ať už jsou skla bez obruby nebo s obrubou z plíšku, na němž visívá nějaká vždycky usmolená tkanička. Ale i představy a associace, které vyvolává, jsou protivné.

Vidíte-li ženu s cvikrem, vmáčknutým na kořen nosu, který se jím odírá, rudne a zužuje, vyvstanou vám před očima všechny ostřihané (tak docela jinak ostříhané než jsme my!) mužatky, nepořádné studentky, kyselé staré učitelky, věčně upachtěné spolkařky, zkrátka všechny nesympatické ženské (či spíše neženské) zjevy, které u nás před patnácti, dvaceti lety vzaly tak nešťastně do rukou ženskou emancipaci.

Už jenom proto by měly všechny krátkozraké nosit brejle. Veliké okuláry s koštěným okrajem, jaké u nás zavedli Američané. Už pouhý zvuk slova brejle nebo okuláry zní mnohem krásněji než slovo skřipec nebo cvikr a mohl by sám o sobě rozhodnout, abychom si je zvolily.

Také představa s ním spojená je právě tak milá, jako je nepříjemná představa, spojená s pojmem skřipce: brejle si navlékala babička Boženy Němcové i babičky nás všech, když nám chtěly vyhrabat z truhly nebo ze skříně to svoje pověstné jablíčko, které vždycky nejlépe chutnalo. A brejle nosili vždycky hodní venkovští faráři nebo dobráci lékaři, zatím co se soudcové a berní úřadové dívali na každého zpytavě a podezřívavě skřipcem.

A když jsem vás ještě nepřesvědčila, tedy si uvědomte, že se máte dívat na svět růžovými brejlemi a ne růžovým cvikrem a že když vás chce někdo potrápit, vezme si vás na skřipec a ne na brejle.

Tak si je tedy hned zítra kupte! Uvidíte, že mi budete vděčny. A když ne vy, tedy alespoň kořeny vašich nosů, a jejich skřipcové mozoly.