Technika polibku.

Každý by si snad myslil, ze bez předchozího poučení ovládá úplně umění líbali.

Tak tomu však není a jistý »odborník« sestavil tři pravidla, která prý mu v mladých letech byla našeptána sladkými rtíky. Pravidla ta jsou:

Za prvé: Nepřitiskni rty ani příliš silně, ani příliš slabě!

Podle síly polibku — tvrdí jistý světoběžník — poznají se v Americe zcela určitě city líbající dámy.

Miluje-li Miss nějakého muže, líbá jej se zavřenýma očima, ale tak upřímně a ohnivě, že se mu zdá, jako by byl bleskem zasažen. Je-li jí ctitel jen příjemný, líbá ho s jistými rozpaky, ale něžně a teple; je-li jí však lhostejný, líbá jej sotva znatelně a dechne naň zcela mrazivě.

Za druhé: Sešpul rty a nemlaskej!

Tór při polibku je polibkem proti tónu. Polibek má býti mlčelivý a přece má mluviti. Nesmí býti suchý, ale tím méně vlhký. Může trvati dlouho, ale nesmí nudit.

Za třetí: Vlož do polibku celou duši!

To znamená: Nemluv hned po polibku. Němé mlčení vyjadřuje nejvýmluvněji vysokou cenu, kterou požitku tomu připisujeme. Hleď milované osůbce raději ještě chvilku do svůdných, krásných očí, anebo, je-li tma, stiskni vroucně měkkou, teplou ručku.

Na otázku, kdy je nejvhodnější chvíle k líbání, není určité odpovědi. Takovou chvíli neoznámí žádný zvon a neukáže žádný prst. Chuďasovi, který sám nepostřehne vhodnou chvíli, není ani rady ani pomoci.