Rok 1922: Proč stát nechce přijímat ženy na úřednická místa?

Přijímání žen do státních úřadů bude omezeno.

Při nastávající konsolidaci osobních stavů státních úřadů má se také rozřešili úřednická otázka ženská. Děje se to však způsobem, který neodpovídá zcela pojmům pravé demokracie a rovnosti.

Je jisto, že si ženy nezjednaly toho respektu v úřadech jako muži, jsou však četné výjimky z běžného typu kancelářských ženských sil. V budoucnosti mají býti ženy v úřadech postaveny na druhé místo a má se jich používali jen jako sil nouzových. To ovšem nemůže přispěli k zvýšení úrovně sil do státní služby se hlásících. Otázkou touto bylo by třeba se zvlášť zabývati, ale na reálnějších podkladech, než dosud.

Jako typický příklad nesprávného postupu v řešení ženské otázky úřednické jsou názory ministerstva spravedlnosti. Toto ministerstvo zásadně připouští možnost přijímali ženské síly do kancelářské služby soudní, ale stanoví tak četné a ponižující podmínky, že byl by skutečný div, kdyby došly vůbec od inteligentních žen na taková místa nabídky.

Ministerstvo žádá totiž po ženských uchazečkách, aby vyhovovaly všem podmínkám stanoveným služební pragmatikou a všemi podrobnými předpisy, přijímání sil do kancelářské služby soudní upravujícími, ale při tom vkládá pozoruhodnou klausuli, která praví:

»Připuštění žen jak k přípravné službě, tak k vykonání prvé zkoušky kancelářské je dále vázáno bezpodmínečně na předpoklad, že není naprosto žádných kvalifikovaných a schopných uchazečů mužských a je přípustno nad to jen tehdy, jestliže celkový skutečný počet kancelářských úředníků včetně úředníků jmenovaných podlc zákona z 18. února 1919 č. 89 Sb. zák. a nař. (zákon oficiantský. Pozn. red.) klesne v příslušném správním obvodu pod pět šestin celkového systemisovaného stavu jmenování žen kancelářskými úřednicemi je bezpodmínečně přípustno pouze na místo systemisované, které nemůže být obsazeno žádným plně kvalifikovaným uchazečem mužským aneb přeložením podle § 67. služební pragmatiky a nad to jen tehdy, jestliže žena-uchazečka písemně se zaváže, že pro případ jmenování kancelářskou úřednicí podrobuje se všem v budoucnu vydaným předpisům, jimiž bude upraven služební poměr žen zaměstnaných ve státní službě.«

Toto rozhodnutí ministerstva spravedlnosti má býti základem dalšího řešení ženské otázky ve státních úřadech. Stanovisko v něm hájené je však neudržitelné. Buď stát v úřadech ženské síly potřebuje a pak musí se říditi bez ohledu na pohlaví jen kvalifikací.

Je jisto, že musí býlí poměry žen v úřadě zvláště řešeny, právě tak jako se ke zvláštnostem pohlaví přihlíží v ochranném zákonodárství dělnickém. Není důvodu, aby žena inteligentní byla zákony méně chráněna než žena-dělnice. Na podkladě výše zmíněném nedojde se ke spravedlivému skoncování tohoto problému.